Čtení z knihy proroka Zachariáše (Zach 8,20-23)

Tak praví Hospodin zástupů:

„Ještě přijdou národy a obyvatelé mnohých měst, přijdou obyvatelé jednoho města k obyvatelům města druhého a řeknou: ‚Pojďme usmířit Hospodina, pojďme hledat Hospodina zástupů! Já půjdu také.‘ Přijdou mnohé národy, mocné kmeny, aby hledaly Hospodina zástupů v Jeruzalémě a usmířily ho.“

Tak praví Hospodin zástupů:

„V těch dnech deset lidí ze všech pohanských jazyků uchopí lem šatu jednoho Judovce a řeknou: ‚Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh.’“

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi (1 Tim 2,1-8)

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.

Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola ‒ to mluvím pravdu a nelžu ‒ za učitele víry a pravdy mezi pohany.

Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 17,11b.17-23)

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:

Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda.

Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.

Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.

A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.

KÁZÁNÍ: Můžeme mít různé názory na pana ministra Romana Prymulu, ale jeho vystoupení v úterý večer nemůžeme upřít přesvědčivost. Tato přesvědčivost byla mimo jiné dána tím, že za ním stáli přední lékaři a ředitelé nemocnic. Teď si představte, že by za ním stáli ještě známí herci, zpěváci, vědci, představitelé opozičních i vládních stran, zástupce České biskupské konference i Ekumenické rady církví. To by byla síla!!! Pokud se totiž na něčem shodnou lidé, kteří se jinak na moc věcech neshodnou, tak si člověk řekne, že na tom asi něco musí být.

→ Když Pán Ježíš prosí: „Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě …“; tak nemyslí, že máme mít na všechno úplně stejný názor, že máme mít stejný vkus a stejný styl. Ta jednota, o kterou Ježíš prosí, je jednota v Bohu: tak i oni ať jsou (jedno) v nás. A my víme, že Bůh je Láska. Máme být tedy navzájem spojeni láskou. To, že se máme rádi, má být pro nás důležitější, než co si kdo myslí.

→ Pokud opravdu žijeme vzájemnou láskou, pak na základě svého slibu je Ježíš uprostřed nás. („Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mt 18,20) Potom On sám se stává tím nejlepším evangelizátorem a misionářem a svět může uvěřit, že ho poslal Bůh. Všichni křesťané spolu spojeni vzájemnou láskou jednoho k druhému s Ježíšem uprostřed by se stali silou, která by všechny přitahovala ke Kristu. Jistě lidé by dál zůstávali svobodnými a někteří by odmítli Pána Ježíše přijmout, ale moc by takových lidí asi nebylo.

→ Ovšem někdo řekne: „Počkat samá láska, láska, přece je také důležitá pravda.“ Samozřejmě, Ježíš sám se označuje za Pravdu a za toho, který přišel, aby vydal svědectví pravdě. Opravdová láska totiž bez pravdy ani není možná. Pokud my křesťané říkáme každý něco trochu jinak, tak je to pro mnohé lidi velká překážka k tomu, aby uvěřili.

→ Musíme se tedy jako křesťané shodnout na všech pravdách víry, abychom skrze vzájemnou lásku mohli být jedno a svět, aby mohl uvěřit? Tak to je tedy na dlouho. Jeden biskup sice říkal, že bude stačit, když se křesťané budou mít rádi, a pak už se jen zavřou všichni teologové na pustý ostrov o chlebu a o vodě a že se rychle dohodnou, ale ani tuto variantu nevidím jako pravděpodobnou. Alespoň ne v blízké době. Máme to tedy vzdát?

→ Ježíšova prosba: Ať všichni jsou jedno, je pravděpodobně dosti vzdálená – nebo alespoň její naplnění je nejspíše něco, co nastane až v Božím království. To ovšem neznamená, že bychom měli vzdát naše úsilí o jednotu v pravdách víry. To, že v blízké budoucnosti nebudeme jednotní se všemi křesťany ve všech pravdách víry neznamená, že tu není možný pokrok.

→ Jednak myslíme na pokrok v poznání mezi křesťany různých církevních společenství. Druhý Vatikánský koncil s sebou přináší pojem hierarchie pravd. Je tedy úžasné, že se všichni křesťané shodneme na těch nejdůležitějších věcech: víra v Nejsvětější Trojici, víra v to, že Pán Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk; víra v Kristovo vzkříšení a život věčný; … Dokonce v roce 1999 bylo podepsáno prohlášení mezi Římskokatolickou církví a Svazem Luterských církví, že ohledně nauky o ospravedlnění učíme stejně. Zdá se, že v poslední době se teologický dialog trochu utlumil, ale je důležité pokračovat, když to vidí lidé nepokřtění, v čem všem se křesťané shodnou, že se mají rádi a spolupracují, tak si mnohdy říkají: „Tak na tom musí něco být!“

→ Ovšem pak najednou mezi katolickými křesťany najdeme ty, kteří odmítají určité články víry a myslí si, jak činí křesťanství přístupné nevěřícím a že je to vlastně ta nejlepší evangelizace, ale vůbec si neuvědomují, že to lidé kolem mohou vnímat úplně jinak. Ti, kteří nepatří mezi křesťany, si pak mnohdy řeknou: „Pokud se lidé, kteří chodí do jednoho kostela neshodnou na tom, co je to vlastně mše sv. a jak je to s manželstvím, pak je to všechno nějaké divné a nevím, proč bych měl věřit, že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých.“ Přijímat to, co učí církev, i když ne vždy tomu plně rozumím ale snažím se o to, je velký příspěvek k jednotě křesťanů, a tím i cesta, aby svět uvěřil. Také to je součástí naší misie – poslání ke všem národům a ke každému člověku.