Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/05velikonoce/02_00.htm

Kázání:

Je to zvláštní, ale neslavíme svátek Boží svatosti, Boží všemohoucnosti, Boží spravedlnosti, Boží vševědoucnosti či něčeho podobného, ale slavíme svátek Božího milosrdenství. Svatý papež Jan Pavel II. velmi dobře chápal, že pro nás lidi je nakonec Boží milosrdenství tou nejdůležitější vlastností. Pokud by Bůh nebyl milosrdný, tak běda nám.

→ Tento svátek je spojen se sestrou Marií Faustýnou Kowalskou polskou řeholnicí první poloviny 20. století, která měla v cele vidění „Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý. …Po chvíli Ježíš řekl: Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Toužím, aby byl tento obraz uctíván nejprve ve vaší kapli a pak na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne.“ (Deník 47-48) Jak Faustýna v deníku psaném na výslovné přání Pána Ježíše uvádí, on chtěl obraz malovaný štětcem a jeho posvěcení vykonat první neděli po Velikonocích, kterou určil za svátek milosrdenství.

→ Pán Ježíš vyzval sestru Faustýnu: „Jsi sekretářkou mého milosrdenství; vyvolil jsem tě pro tento úřad v tomto i v budoucím životě (Deník 1605), (…) abys duším dávala poznat mé veliké milosrdenství, které k nim mám, a vybízela je k důvěře v propast mého milosrdenství“ (Deník 1567). Způsoby rozšiřující úctu k Božímu Milosrdenství jsou Obraz Božího Milosrdenství s nápisem: „Ježíši, důvěřuji Ti.“; Svátek Božího Milosrdenství o první neděli po Velikonocích; modlitba Korunky k Božímu Milosrdenství a modlitba v hodině Milosrdenství – v 15 hod.

→ Boží milosrdenství Pán Ježíš ukazuje jednak tím, že ještě navečer prvního dne – tedy v neděli, kdy vstal z mrtvých – přichází mezi apoštoly, aby jim svěřil ten úžasný dar Ducha sv. odpouštět hříchy. Jako by to chtěl ještě stihnout ten den. Připomíná mi to chvíle, kdy jsem někdy šel do nemocnice ještě večer udělit svátosti, protože ráno už by mohlo být pozdě. Připomíná mi to okamžiky, kdy jsem se chtěl, co nejdříve pochlubit dárkem, který jsem dostal, protože mi udělal velkou radost. Pán Ježíš hned v den vzkříšení svěřuje apoštolům to, co pro nás získal svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním.

→ Svátost smíření – možnost obnovit svůj vztah s Bohem – je veliký dar Božího milosrdenství nám hříšným lidem. Bůh je připravený stále nám odpustit. Ježíš přichází i přes zavřené dveře, aby nabídl Boží milosrdenství – odpuštění hříchů. Tam, kde člověk lituje čistě z lásky k Bohu dostává odpuštění hříchů okamžitě. Úžasné je, že ve sv. zpovědi stačí i nedokonalá lítost, kdy možná litujeme více kvůli sobě než z lásky k Bohu, ale díky Božímu milosrdenství a síle svátosti i tato lítost stačí.

→ Jenže na Boží milosrdenství poukazuje i druhá část dnešního evangelia, když se Pán Ježíš zjevuje Dvanácti v přítomnosti Tomáše a kdy ho dokonce zve, aby vložil prsty do ran po hřebech a ruku do jeho boku. Ježíš nebere Tomášovu nevíru jako jeho problém. Ježíš si neřekne: „No, tak jeden neuvěřil, to je toho.“ Kristu záleží na každém. Ježíš se nevysmívá Tomášově touze vložit prst a ruku do ran. Kristus vychází Tomášovi vstříc, jak jen to je možné, aby se mohl přesvědčit. Až tak daleko jde Boží milosrdenství k nám.

→ Janovo evangelium původně končilo dnešním úryvkem a 21 kapitola je pozdějším přídavkem. To, čím původně vrcholí Janovo evangelium, je tedy zpráva o Boží milosrdné lásce, která dává odpuštění hříchů a která hledá cesty, aby každý mohl uvěřit a být zachráněn. Každý člověk je pozván k tomu, aby spolu s Tomášem mohl zvolat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš přichází také ke mně, a to dokonce i tehdy, když mám zavřené dveře, Kristu záleží i na mně, a to také tehdy, když říkám: „Dokud neuvidím … dokud nevložím … dokud …“ Pán Ježíš přichází, abych mohl říci: „Ježíši důvěřuji Ti.“, a zvolat spolu s Tomášem: „Pán můj a Bůh můj!“