Biblické texty najedete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/03_00.htm

Kázání:

Usnesení vlády ČR o přijetí krizového opatření ze dne 26. 2. 2021 č. 216 sice umožňuje konat bohoslužby pro 10 % kapacity kostela, ale vzato doslova tam nemůže přijít nikdo, kdo tam nepřichází z důvodu výkonu povolání nebo činnosti k zajištění individuální duchovní péče. Je to zvláštní, ale vládní nařízení nás vede k aktivní účasti na bohoslužbě. My sem nepřicházíme se něčeho jen účastnit, jen poslouchat, jen být přítomni – to bychom porušovali usnesení vlády – my sem přicházíme aktivně slavit mši sv. Naplňovat královské kněžství našeho křtu. Jistě, pokud bych nemohl přijít já nebo jiný kněz, tak by nemohla být mše sv. – to je pravda. Ovšem vy zde nejste jako diváci, ale ti, kteří spolu se mnou tuto mši sv. slaví. Někdy i chyba v určitém nařízení nám může pomoci si určité věci uvědomit.

→ Víme, že sepsat dokonale všechny zákony, předpisy a vyhlášky, aby dávaly smysl, byly spravedlivé, v souladu s ústavou a lidskými právy, zahrnovaly všechny možné varianty a nedaly se obejít je prakticky nemožné. Všechny zákony, zákazy a příkazy potřebují buď shodu významné většiny lidí, že je to tak správné anebo víru v to, že ten, kdo je vyhlašuje, mě má rád.

→ Například my, kdo jezdíme autem, jsme asi všichni občas porušili dopravní předpisy, ale přes 90 % řidičů se shodne na tom, že tyto předpisy jsou potřeba a že drtivá většina značek má svůj smysl. Tady pak funguje postih policie a předpisy se dají vymáhat. Příklad toho, že stačí, když věřím, že ten, kdo přikazuje, mě má rád, je z dětství každého z nás. Každý z nás někdy nerozuměl tomu, proč nám to nebo ono rodiče nedovolili. Obvykle jsme poslechli, někdy jsme neposlechli, ale vždy jsme alespoň nějak podvědomě tušili, že rodiče mají pravdu, protože jsme věřili v jejich lásku. Dnes už většinou moc dobře víme, že měli pravdu a jsme jim za jejich zákazy vděční.

→ Také Hospodin vyhlašuje přikázání. Jediné přikázání Desatera, které obsahuje odůvodnění je to třetí, a to ještě jde o odůvodnění, které také v podstatě vyžaduje víru. Hlavním důvodem pro zachovávání Desatera je, že věříme, že Bůh je vševědoucí a že nás má rád. Konec konců tento hlavní důvod je i připomínán na začátku Desatera: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

→ Bůh připomíná, že On je ten, který zachraňuje, který vysvobozuje, který vyvádí z otroctví, který miluje. Desatero samo je pak konkretizací toho, co to znamená mít rád Boha a bližního. Desatero to říká v hrubých obrysech, Kristus pak přináší naplnění těchto hrubých obrysů, když připomíná, že nestačí nezabiješ, ale už ten, kdo se hněvá, kdo tupí, kdo zatracuje, se proviňuje proti životu. Už nestačí nezcizoložíš, ale už ten, kdo se dívá se žádostivostí se proviňuje.

→ Když si opravdově uvědomíme, k čemu všemu nás Kristus vybízí v Horském kázání – Mt 5 – 7 – tak si člověk říká, že tohle nikdy nezvládneme, toto nedokážeme. Desatero naplněné Kristem, které vede až k lásce k nepřátelům, je něco, co přesahuje naše síly. A tady je asi dobře si uvědomit, že přikázání desatera neobsahují v hebrejštině rozkazovací způsob, ale budoucí čas, a že je možné je přeložit také: Nebudeš zabíjet, nebudeš cizoložit, nebudeš krást. (Český studijní překlad)

→ Nejsme odsouzeni upadat do stále stejných hříchů. Jednou v nebi hřešit nebudeme! To je přece úžasné! Desatero je jedno z evangelií Starého zákona, že jednou budeme vysvobozeni z otroctví zla a hříchu. Teď jsou to pro nás přikázání, která nám pomáhají bojovat s tím horším v nás, s ďáblem a pokušeními světa. Jednou se ale díky obrovské Boží lásce k nám, díky Kristovu kříži a vzkříšení, naplní ve svém příslibu a my už se nebudeme hněvat, nebudeme tupit, nebudeme hledět se žádostivostí, naše řeč bude „Ano, ano – ne, ne.“ Přestaneme obchodovat s Bohem, vyženeme všechny prodavače a směnárníky, a otevřeme se Boží lásce, aby naplnila naše srdce a stala se naším životním stylem, protože ona je kritériem konečného rozhodnutí ohledně hodnoty nebo bezcennosti lidského života. (Benedikt XVI. – Deus caritas est – článek 15.)