Biblické texty najedete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/01_00.htm

Kázání:

Také máte pocit, že každou chvíli je někde nějaká záplava nebo jiná přírodní katastrofa? Na některých místech přichází stoletá voda každých pět let, až si z toho dělají někteří srandu, jak těch sto let rychle uteklo. Jak tedy vnímat dnešní čtení z 1. knihy Mojžíšovi, že nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy? Vždyť záplavy stále zabíjejí zvířata i lidi.

→ Prvních jedenáct kapitol bible opravdu nemáme vnímat jako popis dějinných událostí, přesto nám však sdělují důležité pravdy. Potopa světa a Boží slib že už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi, jsou odpovědí na naše rychlá řešení zla ve světě. Jedno z těch rychlých řešení, jak se zbavit zla ve světě – tedy alespoň toho, které působí lidé – je smést všechny darebáky z povrchu země. Příběh o potopě vypráví, že toto žádné řešení není. Výběr osmi spravedlivých a smrt všech ostatních zlo ve světě neodstraní, protože hranice mezi dobrem a zlem vede srdcem člověka.

→ Bůh sám se vzdává násilného řešení a klade do mraků svou duhu. Možná by to ale šlo i přeložit: Odkládám do mraků svůj luk. Hebrejské slovo kešet totiž znamená obojí a znamená také oblouk. Bůh tedy odkládá svůj luk, nechce lidi zničit, nechce všechny ty, ve kterých je i zlo pozabíjet, nechce je ani obcházet obloukem, ale chce je zachránit a přinést jim spásu – přinést nám spásu! A tak, když se naplní čas posílá svého Syna, aby hlásal: „Obraťte se a věřte evangeliu.“

→ Jaké obrácení má Pán Ježíš na mysli? Ke komu nebo od čeho se máme obrátit? Jistě ten základní obrat je od sebe k Bohu, od sobectví k lásce, od absolutizované sebedůvěry k víře v Ježíše Krista. Jenže co to konkrétně znamená v mém životě? Tady si dovolím jeden příklad z dob, kdy jsem ještě neměl navigaci v mobilu a orientoval jsem se jen podle mapy.

Už nevím, kam jsem jel, ale po čase se mi zdálo, že nejedu správně. Zastavil jsem se, podíval se do mapy a zjistil, že asi před dvěma kilometry jsem odbočil špatně. Nejednoduší by bylo vrátit se a odbočit správně, ale má pýcha mi nějak nedovolovala se zbytečně vracet a zajet si 4 km. Tak jsem našel cestu, jak dojet k cíli bez toho, aniž bych se vracel. Počet kilometrů, které jsem si nakonec tou cestou zajel vysoce překračoval desítku – ačkoli to tak původně nevypadalo.

→ Obrácení v našem životě znamená se na chvíli zastavit a „podívat se do mapy“. Tedy zamyslet se nad naším životem, zjistit, zda jedeme správně, zda jsme někde neuhnuli z cesty, zda některé zvyky není nutné změnit, zda tu není něco, co už máme přestat dělat, zda naopak není něco, co je potřeba začít dělat. Zastavení, zamyšlení a rozjímání nad změnami v Boží přítomnosti je určitě důležité, ale samo o sobě nestačí. Pak je ještě třeba se rozhodnout podle našeho poznání také jednat, k tomu je třeba pokora – někdy se totiž musíme vrátit zpátky – a také víra. Důvěra v Boží lásku, že On to s námi myslí nejlépe.

→ Obrácení k Bohu není možné bez víry v evangelium. Ty věci zkrátka patří k sobě: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Evangelium je dobrá zpráva o smrti Pána Ježíše za naše hříchy a o jeho vzkříšení, které nám otevřelo život věčný. Je to dobrá zpráva, že Bůh je Láska. Dobrá zpráva, že Bůh nás má rád víc než my sami sebe, že to s námi myslí nejlépe, že má pro nás tu nejlepší cestu. Je to cesta, na kterou stojí za to se vrátit, i kdyby to znamenalo, že všechno předchozí úsilí a „najeté kilometry“ byly zbytečné.

→ Postní doba s sebou nese obnovení pokory, proto si necháváme sypat popel na hlavu a připomínáme si, že jsme prach. Zároveň s sebou nese obnovení víry v Boží lásku, v evangelium, v to že existuje cesta, na kterou stojí za to se vrátit, i kdybychom se měli všeho vzdát, i kdybychom měli vše obrátit vzhůru nohama.