Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/02vanoce/02_00.htm

Kázání:

Světlo – právě teď během zimy si uvědomujeme, jak je pro nás světlo důležité. Schází nám světlo, přestože si můžeme svítit elektrickými světly, jak chceme, tak nám schází světlo slunce. Ráno se nám do tmy špatně vstává, mnohým se nepodaří jít se projít za světla. Jízda na kole i chůze podél silnice se stává velmi nebezpečnou. Naštěstí dny se začínají prodlužovat i když zatím jen neznatelně.

→ A do této situace si čteme ze samého začátku Janova evangelia: „Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“ A divíme se, jak může někdo nepřijmout světlo, když světlo je tak důležité. Jenže pak si uvědomíme, že jsou chvíle, kdy také nepřijímáme světlo, kdy je nám světlo nepříjemné. Buď proto, že jsme byli dlouho ve tmě a oči si už na tu tmu příliš zvykly nebo proto, že nám to světlo svítí přímo do očí a oslňuje nás.

→ To platí i v duchovním slova smyslu. Jak píše evangelista Jan o dvě kapitoly dál: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3,19) Kdo příliš dlouho zakořeněný ve zlu, tak mu Kristova blízkost nedělá dobře, vadí mu Boží světlo, tak jako člověku, který byl delší dobu ve tmě. Ježíšovo světlo nás také někdy oslňuje, pokud ho nenásledujeme a nejdeme za ním, ale jdeme úplně opačným směrem – proti němu.

→ Také my se někdy podobáme sv. Janu Křtiteli svědčíme o tom světle o Pánu Ježíši a divíme se, když se nám někteří lidé smějí a kření se a někteří nás okřikují, abychom toho nechali. Je to přirozené. Buď byli dlouho ve tmě anebo jdou proti Kristu a jeho světlo je oslňuje. Ovšem pak se setkáváme s těmi, kteří jdou sice trochu v šeru, ale tím správným směrem a když jim posvítíme na cestu a oni najednou vidí zcela zřetelně kudy jít a čemu se vyhnout, tak jsou nadšeni a šťastní.

→ Nepřestávejme svědčit o tom světle – o Pánu Ježíši – nedbejme moc na ty, kdo nás okřikují anebo se nám posmívají. Vzpomeňme spíše na ty, kterým se rozzářil svět a uviděli ho v krásných a jasných barvách, které dává Ježíš – světlo světa.

→ Většina z nás se někdy pohybuje v protisměru – nejdeme za Kristem, ale proti němu. Mnozí z nás jsou někdy ve tmě a tu a tam se zdržíme ve tmě i delší dobu. Nemusíme však zůstat ve tmě navždy, a i když je nám světlo Kristovo, které v našich tmách zazáří, zpočátku nepříjemné, tak to zkusme vydržet a toto světlo přijmout, vždyť všem, kdo ho přijali dal moc stát se Božími dětmi. Neodmítejme pravdu, kterou nám sděluje Bůh. Litujme, že jsme zabloudili a obraťme se, abychom šli správným směrem a Boží světlo nás přestane oslňovat a znovu nám bude svítit na cestu.

→ Staňme se sobě navzájem takovými Jany Křtiteli a vydávejme svědectví o tom světle. Víte lidé si někdy říkají lecos. Mluví o tom, co zažili, mluví o sobě i o druhých, sdělují svá trápení i to, co jim udělalo radost, mluví o tom, co všechno udělali a jak se snažili atd. Málokdy se ale mluví o tom, co nám Bůh dal pochopit – málokdy se mluví o světle, které dává Bůh – a přitom toto světlo má osvěcovat každého člověka.

→ Prosím zanechme všech planých řečí. Přestaňme mluvit o chybách druhých i o tom, jak my jsme dobří a co všechno jsme zvládli. Vyprávějme, tak jako P. Maria o velikých věcech, které nám učinil Pán a jako Jan Křtitel vydávejme svědectví o Božím světle – o všem, co nám Bůh dal a dává pochopit. Všichni to potřebujeme. Božího světla není tady na zemi nikdy dost a vzájemným sdílením toto světlo roste. Pokud my křesťané si takto budeme navzájem vyprávět o Božím světle, tak poroste více a více, a ta zář přiláká i mnoho lidí kolem. Těch, kteří dosud chodí v temnotě a ve stínu smrti. My jsme zde, abychom svědčili o Kristu – světlu světa. Máme být tím svícnem, na kterém Boží světlo svítí všem v domě ne nádobou, pod kterou se schová. Kéž to tak je!