Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/02vanoce/01_06.htm

Kázání:

V pondělí 21. prosince minulého roku mohli tam, kde jim v tom nevadili mraky lidé sledovat konjunkci planet Jupiteru a Saturnu, která byla naposledy takto viditelná v roce 1623. A až bude podobně těsná konjunkce vidět v roce 2080, tak většina z nás již nebude na této zemi. S největší pravděpodobností právě tato konjunkce byla ona Betlémská hvězda, která přivedla mudrce od východu. V roce v r. 7 př. n. l. došlo ke konjunkci planet Jupiteru a Saturnu dokonce třikrát po sobě: koncem května a září a také začátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb.

→ Tady se asi hodí připomenout, že i když křesťanský letopočet má mít za svůj počátek datum Kristova narození, tak historici vědí už dávno, že se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později, teprve roku 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil se přitom několika chyb.

→ Mudrci od východu měli jasno: Saturn je považován za ,hvězdu Židů‘, Jupiter za hvězdu královskou. Musel se tedy narodit židovský král. Vidí znamení a jdou se poklonit.

→ Vydali se do neznáma, protože to považovali za správné. Je přece správné jít se poklonit narozenému židovskému králi, který je Spasitelem světa. Bylo to správné dokonce i tehdy, kdy to neměli vše do detailu zajištěno. Dokonce ani nevěděli, kam přesně mají jít a ptají se člověka – krále Heroda Velikého, o kterém si toho předem asi moc nezjistili. Jenže tenhle Herodes jim skutečně pomohl najít cestu. Přesto to nejsou naivní blázni, kteří by se vydali na cestu nepřipraveni. Od Heroda nevyžadují víc než jen radu. Mají s sebou vzácné dary, které donesou, a když zpátky potřebují jít jinou cestou, tak na to mají prostředky.

→ I my jsme pozváni k tomu, abychom dělali to, co je správné, abychom se snažili hledat Boží vůli a žít podle ní, přestože nikdy nebude vše zajištěno do posledního detailu, že to dopadne dobře. Také nám se někdy stane, že najednou uvidíme hvězdu a víme, že bychom měli něco udělat, něco změnit, někam jít, ujmout se nějakého úkolu atd. I my jsme někdy odkázáni na rady nejrůznějších Herodů, kteří sledují jen své zájmy, ale i je si Bůh může použít. Také nám někdy ta Boží znamení zmizí a objeví se až za čas, pokud člověk vytrvá na té správné cestě.

→ Velmi si vážím každého, kdo přijal nějaký úkol ne proto, že se něj cítil, ne proto, že si ho vybral, ne proto, aby se nějak realizoval, ale proto, že přijal Boží znamení. Vážím si maminek, které přijali nečekané dítě; vážím si jednoho biskupa, který tu službu opravdu dělat nechtěl; vážím si všech katechetů, kostelnic, pomocníků ve farnosti, kteří by i bez této služby měli svých starostí dost; vážím si všech lidí, kteří se takovýmto způsobem vydávají na cestu do neznáma, protože dobře ví, že je to správné.

→ Takže až dnes budeme označovat svoje domy a byty těmi třemi písmeny C M B, tak pamatujte, že to znamená: Christos mansionem benedicat – Kristus toto obydlí ať požehná. Boží požehnání pak nespočívá v tom, že by Bůh věci udělal za nás, ale často právě v tom, že nám dává jasná znamení, abychom věděli, co je správné, co máme dělat a pro co se rozhodnout; abychom nepropásli příležitosti, jak naplnit naše poslání v tomto světě – abychom také my dokázali Bohu nabídnout vše: zlato, kadidlo i myrhu.