Jaký byl rozdíl mezi tím, když apoštolové lovili v noci ryby a mezi tím, když k ránu hodily síť na pravou stranu lodi? Docela velký rozdíl byl v tom, že tu noc nic nechytili, ale ráno nemohli síť už ani utáhnout pro množství ryb. Ovšem to byl jen důsledek jednoho daleko podstatnějšího rozdílu. V noci byli apoštolové sami a jednají podle svého, k ránu je s nimi Ježíš a apoštolové ho poslouchají.

→ Ovšem opravdu v tu noc jsou učedníci bez Krista? Jisté je, že vzkříšeného Ježíše v tu noc nevidí a ani s ním moc nepočítají. Šimon Petr se rozhodne vrátit k činnosti, kterou zná a které rozumí, a tak řekne ostatním: „Půjdu lovit ryby.“ Ostatní se pak nechávají inspirovat Petrem a odpovídají: „I my půjdeme s tebou.“ V tu noc se nenechají vést Kristem, jako by zapomněli, že je Pán Ježíš od sítí povolal, že již jednou všechno nechali a šli za ním. (srov. Lk 5,11)

→ Ježíš zmrtvýchvstalý je s apoštoly i v tu noc, tak jako i nás Kristus stále provází naším životem. Ovšem v tu noc učedníci jednají bez Krista, dělají to, co chtějí oni, spoléhají se na sebe a chovají se tak, jako by s Ježíšem nic neprožili, jako kdyby od něj žádný úkol nedostali. Makají, dřou a nemají. Kolik takových lidí známe. Lidí upracovaných a uhoněných, lidí vyčerpaných a zničených, kteří nemají. Nemají čas na Boha ani na lidi. Nemodlí se, nemají čas jít na mši sv., nemají čas se zastavit a zamyslet, nemají přátele, nemají čas na manželku, na manžela, na své děti, na své blízké, nemají náladu ani chuť, nemají radost. Možná mají spoustu věcí a přesto nemají.

→ Kdo žije bez Krista, kdo se nechá řídit jen svými nápady a touhami, kdo nedopřeje sluchu Pánu Ježíši, tak dříve či později skončí u docela smutného zjištění: „Nemáme.“ Opravdový křesťan je ten, kdo naslouchá Kristu a po mnoha neúspěších hodí síť na pravou stranu lodi, protože to říká Ježíš. Opravdový křesťan jde s Kristem až na Golgotu,

protože ví, že být s ním je to nejlepší, co může udělat a také ví, že to křížem neskončí, ale přijde slavné vzkříšení. Všichni jsme hříšníci, všichni se někdy od Ježíše vzdalujeme, všichni si někdy své problémy řešíme po svém, všichni se někdy necháme vést svými zájmy a touhami, kéž ale také víme, jak důležité je se ke Kristu vrátit.

→ Petr Ježíše třikrát zapřel, a i když už se dvakrát setkal se vzkříšeným Kristem, tak to v něm asi stále nějak bylo. Myslel si, že už nemůže lovit lidi, že už není hodný, aby kázal, že Ježíš je Mesiáš. Zkrátka selhal, a tak se vrací k rybařině. Vrací se k tomu, čemu rozumí. Opustil Krista v kritické chvíli a má pocit, že už se k němu nemůže přiblížit. Jenže Ježíš se přibližuje k němu a neptá se ho, zda lituje, zda si uvědomuje, co špatného vykonal, a jak to chce napravit. Ježíš mu dává jednu jedinou otázku: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“

→ Láska ke Kristu by se měla stát tím základním kritériem pro život křesťana. Dětí před prvním sv. přijímáním je třeba se ptát, zda mají rádi Pána Ježíše, biřmovanců je třeba se ptát, zda mají rádi Krista, kandidátům kněžství je třeba položit tuto základní otázku, a to i s tím dodatkem, zda mají rádi Ježíše více než ti zde? Před vstupem do kláštera je třeba připomenout to základní pravidlo sv. Benedikta: Ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu. Snoubenci by se měli ptát jeden druhého: „Máš rád Pána Ježíše?“ A to dokonce i ti, kteří Krista neznají. Třeba se budou ptát trochu jinak: „Máš rád dobro, pravdu, život?“ „Dokážeš vůbec mít rád někoho jiného než sám sebe?“

→ Ne, nechci snižovat význam vzdělání, cvičení ve ctnostech a v sebezáporu. Nechci podporovat ty, kteří tzv. láskou omlouvají nejrůznější hříchy a bourají hranice, které nám dal Bůh pro naši ochranu. Nechci relativizovat pravdu a snižovat závažnost hříchu. Chci jen připomenout, že to nejdůležitější je opravdu být s Kristem a mít ho rád, a snažit se ho mít rád více než ti zde. Nejde o to, že bych byl nějaký lepší, to popravdě řečeno nejsem, ale ten, kdo má doopravdy rád, tak chce mít rád více. Pane Ježíši, pomoz mi, abych Tě nepřestal mít rád, pomoz mi, abych tě neopustil, pomoz mi, abych se k tobě vrátil, když tě někdy zapřu.