Žijeme ve světě, kde se dějí mnohé zázraky. Carlo Acutis shromáždil informace o desítkách eucharistických zázraků (http://www.miracolieucaristici.org/) V Lurdech je evidováno přes 70 prokázaných a církevně uznaných zázračných uzdravení. Jinak se jich tam odehrály tisíce. Mnohé zázraky ve světě jsou i trvalé, jako třeba těla svatých, které se nerozkládají, krev sv. Januária, která vře, plášť Juana Diega v Guadalupe s malbou, která je vědecky nevysvětlitelná atd. Jenže na mnoha místech se dějí různé další mimořádné věci. Je to podoné, jako když Áron promění svou hůl v hada, ale i egyptští kouzelníci udělali podobně, jenže Áronova hůl ty ostatní hole pozřela. I dnes konjí někteří podbné mimořádnosti – ďábel je opice Boží – i dnes jsou ale Boží zázraky mocnější a mají pečeť lásky, kterou jim vtiskl jejich původce.

→ Žijeme v době, kdy lžím se říká alternativní fakta a zázraky způsobené Boží mocí se smíchají s mimořádnými jevy, které působí ďábel a jeho andělé. Zázraky už pro mnohé lidi nic neznamenají a nikam nevedou, protože je pro ně možné úplně vše. Jak řekl Chesterton: „Opak víry v Boha není to, že člověk nebude věřit ničemu, ale že bude věřit všemu.“ Tak se potom vysokoškolsky vzdělaní lidé rozhodují pro životního partnera podle toho v jakém znamení zvěrokruhu se narodil. Tedy ne že by nezajímalo i to ostatní, ale znamení zvěrokruhu berou jako jedno z klíčových kritérií.

→ A tak se dnes mnoho lidí podobá farizeům z dnešního evangelia. Zůstávají slepí, přestože si myslí, jak všemu rozumějí a jak právě oni všechno vidí správně. Farizeové říkali, že Ježíš nemůže být od Boha, protože nezachovává sobotu – tedy nezapadá do toho na co oni si zvykli a čemu oni věří. Dnes mnoha lidmi nepohnou ani zázraky, protože Bůh buď není anebo zde je jako to něco nad námi, ale nezasahuje nám do života a my si dál můžeme provozovat svůj biznis, hledat prožitky, dobrodružství a zábavu – a vůbec se zabývat věcmi, které by nás mohli vyhodit z našich zajetých kolejí. Mnoho lidí žije ve svém světě a o to, co je skutečně pravda se vůbec nezajímá.

→ Myslím, že většina z nás někdy nahlédla Boží skutečnosti. Nějak jsme najednou vnitřně viděli, že Bůh je, že nás má rád, že On to s námi myslí nejlépe. Najednou pro nás nebyl problém, že existuje utrpení nevinných a přitom Bůh, který je láska. Nebyl problém, že Bůh je všemohoucí a člověk svobodný … Nějak jsme tyto skutečnosti vnitřně nahlédli a viděli jsme to zcela jasně. Jenže tyto okamžiky netrvají věčně a je důležité, abychom si alespoň vzpomínku na ně drželi v paměti a také, abychom si je drželi v srdci.

→ Další problém farizeů byl, že neslyšeli – nenaslouchali ani tomu slepci ani Bohu. Stále znovu po něm chtějí vědět, jak mu otevřel oči. Jako by doufali, že třeba po sto páté řekne něco trochu jiného, něco, co jim umožní, aby je tento zázrak nemusel vzrušovat, aby nad tím mohli mávnout rukou a dál mohli pokračovat v životě, na který jsou zvyklí.

→ Jenže, kdo se doopravdy setká s Ježíšem, tak jeho život už nikdy nebude takový, jaký byl předtím. Buď se zachováme jako ten uzdravený slepec, který uvěřil v Krista ze všemi důsledky pro svůj život. Nebo se zachováme jako někteří farizeové, kteří popřou určité skutečnosti, kteří některé věci přestanou vidět a slyšet. Ano, navenek dál budou žít jako předtím, ale už navždy s vědomím, že určité skutečnosti musí popírat. Kolik lidí dnes zavírá oči nejen před Boží existencí a mnoha zázraky, ale i před důstojností každého člověka, před skutečností, že jsme lidmi od početí až do přirozené smrti, že bezdomovec je stejný člověk jako já, že i ten, kdo mi ublížil má právo na úctu atd.

→ Jsem rád, že v naší farnosti máme katechumenku, a že tedy můžeme číst toto evangelium i letos a znovu si připomenout, že pouze Ježíš nás může uzdravit, abychom dokázali vidět věci správně; že jsme povoláni k tomu, abychom nezavírali srdce ani oči před skutečností. Jsem vděčný, že nemusím zůstat uzavřený ve svých schématech a zlozvycích do konce života, protože Ježíš mi otvírá oči. Už nevidím jen války, nemoci, hlad, nespravedlnosti … najednou mé oči zahlédli Boha, lásku, radost, ochotu pomoci, touhu po pravdě, dobré lidi. Tento svět se někdy zdá plný farizeů, ale je zde také Ježíš a jeho učedníci a já k nim mohu patřit a kleknout před Kristem na kolena.