Máme před očima Krista na kříži. Máme před očima masakr v Buči. To, co se stalo v Buči odsoudil takřka celý svět a chce popohnat pachatele k odpovědnosti a je to pochopitelné. Člověk si říká, že taková surovost nemůže zůstat nepotrestána. Ježíš na kříži ovšem nevolá po soudu, nechce popohnat pachatele k odpovědnosti, ale modlí se: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

→ Mnozí řeknou: „Jistě, římští vojáci, kteří prováděli popravu Ježíše Nazaretského, asi opravdu nevěděli, že nepopravují zločince, ale co členové velerady, kteří tam stáli a vysmívali se mu. Oni přece dobře věděli, že Ježíš neudělal nic zlého.“ Jenže členové velerady vinili Ježíše z velkého hříchu: Rouhal se, dělal ze sebe Boha. Jistě mohli poznat, že Ježíš Nazaretský skutečně je Mesiáš. Ovšem vůbec to pro ně nebylo snadné a smrt Ježíše jim přišla jako nejlepší řešení, jak zabránit nějakému povstání, které by bylo potlačeno Římany. To by totiž znamenalo nejen konec jejich moci, ale nejspíš i konec bohoslužeb a obětí v chrámu a velké problémy pro celý židovský národ.

→ Pak jde o to, že slovo, které je zde užito může znamenat nejen nevědí, ale i nerozpoznávají. Něco nerozpoznávat znamená nepronikat do hloubky. Možná členové velerady, tak nějak tušili, že nejednají správně, ale těžko mohli proniknout celou zrůdnost svého činu. Ani apoštolové nejsou v té době přesvědčeni o Ježíšově Božství, jinak by se asi nerozutekli, natož tedy členové velerady. Pak je tu ještě další význam tohoto slova: neuznávat, nectít. Říkám si, že ti vojáci, kteří Krista křižovali to asi nedělali všichni z přesvědčení, že dělají správnou věc a popravují zločince. Někteří asi znali Krista a dělali to s nechutí – oni nectí to, co činí. Dělají to především proto, že zkrátka musí.

→ Jde tedy o to popohnat viníky k odpovědnosti nebo jim odpustit, protože nevědí, co činí. Já si myslím, že třeba je obojí. Nemůžeme pominout slova Krista, který prosí za ty, kdo ho křižují. Nemůžeme škrtnout jednu ze základních pravd víry, že Bůh je spravedlivý, dobro odměňuje a zlo trestá.

→ Ovšem opravdu platí i pro masakr v Buči: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“? Vždyť tam je to přeci jasné. Je to neomluvitelné násilí. Ano neomluvitelné, ale i to, co se nedá omluvit je možné odpustit. I v tomto případě je dobře si uvědomit, že pachatelé nedomýšleli celou zrůdnost svých činů. Člověk není schopen domyslet, kolik zla způsobí vražda nejen zabitému člověku, ale i všem jeho blízkým, celému lidskému rodu a Bohu samotnému. Pouze Bůh plně poznává hrůzu takového činu, jakým je vraždění nevinných. Pouze Bůh v Ježíši Kristu skrze svůj kříž vstoupil do všech zločinů.

→ Ježíš jako jediný má právo i po masakru v Buči volat: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Toto odpuštění vůbec nevylučuje právo na spravedlivý trest natož na obranu, ale toto odpuštění jako jediné otevírá cestu – dává vůbec nějakou naději do budoucna. Také my občas vedeme své malé války a někdy i nám druzí ublíží víc, než jsme zvyklí. Chceme jim to vrátit, oplatit, pomstít se. Nebo pro ně hledáme nějaký trest. Je nám zcela na 100% jasné, že to udělali naschvál, že dobře ví, jak moc nás to bolí. Kéž v těchto chvílích raději voláme spolu s Kristem: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“