Odborníci z ministerstva vnitra a jejich spolupracovníci ze složek integrovaného záchranného systému vytvořili příručku s názvem „72 hodin“. Tato příručka má pomoci, aby lidé v krizové situaci, zvládli fungovat 3 dny bez pomoci záchranných složek, tedy jen s tím, co mají doma. Záchranné složky se v té době mohou snáze soustředit na pomoc lidem, kteří jsou v přímém ohrožení života. Tato příručka je už nyní na internetu (Jsme připraveni? | 72h.gov.cz) a na podzim ji dostaneme do schránek.

→ Myslím si, že vůbec není špatně, když je člověk na různé situace připraven. Skauti mají heslo: „Buď připraven!“ – to znamená být připraven v nejrůznějších situacích a řešit je podle nejlepšího vědomí a svědomí a s pomocí nabytých znalostí a dovedností. Díky Jaroslavu Foglarovi se v českých zemích rozšířila KPZetka (Krabička poslední záchrany), která je sice méně obsáhlá než věci, které máme mít k přežití na 72 hodin, ale je malá a obsahuje věci, které se v krizové situaci opravdu mohou hodit.

→ Také Pán Ježíš nás vybízí: „I vy buďte připraveni.“ Dokonce nám říká: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří …“ Ta přepásaná bedra znamenají připravenost k práci, k chůzi, k boji nebo jiné aktivitě. Jsou výzvou k podkasání dlouhého oděvu, který sahal až ke kotníkům a bylo potřeba jej pomocí opasku podkasat tak, aby nebránil činnosti. Ty hořící lampy znamenají noc a temnotu a ukazují na to, že naše připravenost má být neustálá.

→ Ano, my křesťané máme být připraveni, ale na co? Určitě se v první řadě jedná o to být připraveni na druhý Kristův příchod. Když se zde mluví o tom, že odměnou pro bdící služebníky bude to, že sám Pán se přepáše, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. Tak je to jasná narážka na Ježíše, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (Mk 10,45). Takto by se běžný pán opravdu nechoval. Zároveň je to i výzva k připravenosti na konec života, jak jsme o tom i slyšeli v evangeliu minulou neděli.

→ Jenže je to opravdu jen výzva k vytrvalosti v čekání na druhý Kristův příchod a konec světa a výzva k tomu, že konec našeho života může nastat velice rychle a znenadání. Řekl bych, že tato Ježíšova výzva je daleko širší a spíš se podobá onomu skautskému být připraven v nejrůznějších situacích. Věřím totiž tomu, že Ježíš promlouvá ve svém slově a já bych měl být připraven ho přijmout. Věřím, že Ježíš ke mně přichází v eucharistii a možná mě k něčemu zve. Věřím, že s Bohem se setkávám v jeho přikázáních, ale i v některých okolnostech života a skrze ně poznávám jeho vůli. Věřím, že Ježíš skrze svůj kříž vstoupil do všech bolestí vesmíru, a proto se i v nich s ním mohu setkat.

→ Především, ale mám zkušenost s tím, jak je někdy důležité být připraven druhému pomoci nebo prostě udělat to, co je správné. Bohužel mám zkušenosti většinou negativní, kdy jsem připraven nebyl. Než jsem se odhodlal pomoci slepci, tak už mu pomohli jiní. Když se přede mnou položil kamion na bok, tak jsem jen povzbuzoval svou spolupracovnici z centra pro mládež – zdravotní sestru – aby se tam šla podívat, ale sám jsem zůstal strnule sedět. Někdy se mi naštěstí podaří zastat se někoho o kom se vedou ne zrovna pěkné řeči. Jednak se mi to asi podaří proto, že takové řeči chvíli trvají, ale další důvod je, že už mám vybudovaný určitý zvyk a že jsem připraven.

→ Uvědomuji si, že ta příprava spočívá v tom, snažit se mluvit o druhých dobře – stále – pak to obvykle člověk zvládne i v kritické situaci, kdy všichni mluví jinak. Stejně tak jako neustálá připravenost druhým pomáhat v maličkostech všedního dne vede k tomu, že se člověk zachová správně i v mimořádné situaci. Někdy může jeden dobrý skutek změnit celý život druhého člověka nebo i náš. Máme být připraveni – to neznamená nic víc, ale také nic méně – než okamžik za okamžikem jednat podle Boží vůle nebo se o to alespoň snažit. Pak si můžeme být jistí tím, že nejen přežijeme 72 hodin, ale že nám Bůh dá život věčný – štěstí, které je stále větší a krásnější a nikdy nekončí.