Při této mši sv. půjde pět dětí z naší farnosti k 1. sv. přijímání. A já jsem jim při jednom přípravném setkání dával takovou zvláštní otázku, za se na to těší. A teď přemýšlím, zda jsem je nepletl. Jeden můj synovec byl totiž hrozně zklamaný ze školy. Všichni se ho ptali, zda se těší do školy, a tak si myslel, že to bude něco úžasného. Nevím, zda očekával, že ve škole budou daleko lepší hračky než ve školce a bude to daleko větší zábava a bude tam daleko lepší jídlo než ve školce, ale myslím si, že to klidně očekávat mohl. To pak ale bylo zklamání, že ve škole jsou jen ty hračky, které si tam člověk přinese, a i ty mu někdy učitel sebere, pokud si s nimi hraje během hodiny.

→ Tak se právě ptám, zda Petra, Rozárka, Áďa, Majda a Emilka nebudou nakonec zklamané, protože svaté přijímání bude opravdu vypadat úplně stejně jako ta oplatka při nácviku a bude to úplně stejně chutnat. Ano, věříme tomu, že je to Pán Ježíš – jeho tělo a krev, jeho lidská duše, jeho Božství. A tato víra je daleko větší jistota než to, co vidíme na vlastní oči, ale zažijí to? Prožijí něco krásného? Zakusí v tu chvíli to, že se do nich všemohoucí Bůh zamiloval? Jaké budou jejich pocity při prvním sv. přijímání? – Nevím.

→ Ale holky vám bych chtěl říct jedno. Možná to dneska nebude nic moc, protože jste trochu nebo hodně nervózní z toho, jak se na vás všichni dívají, fotí vás apod. Možná se soustředíte na to, abyste na nic nezapomněli nebo vás někde tlačí sváteční boty. Možná dnes až poprvé přijmete Pána Ježíše, tak neprožijete nic zvláštního. Přesto však platí to, co říká Ježíš: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Tedy tady na zemi nás nic nespojuje s Ježíšem víc než právě sv. přijímání. A důležité je vytrvat, abyste ke sv. přijímání chodily znovu a znovu – za týden, za měsíc, za rok a také za 10, za 20, za 50 let.

→ Věřte mi, že občas vám dá při sv. přijímání Pán Ježíš zažít něco úžasného, že vás naplní obrovskou radostí, že pocítíte, jak moc vás má rád. Občas nám totiž Bůh dovolí, abychom tu jeho lásku k nám skutečně prožili i svými pocity. Někdy můžeme ty dary, které nám Bůh dává ve svátostech zažít celou svou bytostí: zaplaví nás radost, přijde obrovský pokoj, máme rádi celý svět a nic nás nemůže rozházet. Jenže tohle zažijeme jen občas, ovšem při každém sv. přijímání nám Bůh dává podobné dary. Bůh nám to dá občas prožít celou bytostí – i našimi pocity – aby nám ukázal, jaké úžasné dary od něj dostáváme vždy.

→ A teď bych vám ještě připomněl dvě slova z prvního čtení: pamatuj a nezapomeň. Přijdou totiž v životě období, kdy budeme mít pocit, že Pána Boha nepotřebujeme. Budeme se mít dobře a přijde nám zbytečná ztráta času chodit do kostela, modlit se, číst bibli. Budeme si myslet, že je hloupost se nějak omezovat, dodržovat nějaká zbytečná pravidla – Boží přikázání. Tam prosím platí to slovíčko: Pamatuj! Pamatuj na to, co všechno krásného jsi s Bohem prožila nebo prožil, pamatuj na všechny ty krásné chvíle, pamatuj na všechno, co ti Pán Bůh dal a jak moc tě mám rád.

→ Potom nejspíš přijdou v životě i chvíle, kdy to bude fakt těžké, kdy nás bude bolet srdce a celý člověk, kdy nebudeme vědět kudy kam, kdy bude mít pocit, že na nás zapomněl celý svět i Bůh sám. V tom okamžiku si připomeňme to: Nezapomeň! Nezapomeň na to, co všechno pro tebe Bůh udělal, jak dovedl vyřešit i neřešitelné situace. Nezapomeň, že ať se děje cokoli, tak tě Bůh má rád! Bůh se kvůli tobě stal kusem chleba, obyčejnou oplatkou, abys ho mohla/mohl přijmout. Nekonečný, všemohoucí Bůh k tobě chce přijít ve sv. přijímání, chce Ti být blízko, blizoučko. Chce být v tobě a vždy s tebou. Prosím, buď s ním.