V úterý jsem byl v Praze a nějak mne zaujali předvolební plakáty. Přišlo mi, že přichází ta nejrůžovější doba, jaká může být. Možná to nevíte, ale v Praze budou tisíce nových bytů, a podle stylu plakátu, tak opravdu za hubičku. Nikdo nepřipustí nepřiměřené ceny energií. Bude úžasná doprava, bude čisto, bude zeleň, … bude ráj. Komunální politici v Praze slibují věci, o kterých dobře vědí, že je nebudou moci splnit. Říkají a píší na plakáty to, co chtějí lidé slyšet, a všichni dobře víme, že realita bude jiná – opravdu hodně jiná. Smrt Michaila Gorbačova i královny Alžběty II. jako by symbolicky ukazují, že svět, tak jak jsme ho znali, již definitivně skončil.

→ Jenže jak je to s Ježíšem, když říká, že v nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují? Není to také jen jakýsi předvolební slib? Ano, lidé rádi slyší o Božím milosrdenství, to je poselství, které křesťanům získává body. Ježíšovo podobenství o marnotratném synu nebo spíš milosrdném otci znají i mnozí nevěřící a řekl bych, že každý člověk si ho rád poslechne, jenže je to pravda?

→ Nikdo z nás nebyl v nebi, abychom si ověřili, jak to je s tou radostí nad jedním hříšníkem, který se obrátí. Je těžké si ověřit pravdivost těchto Ježíšových slov. Ano, v tomto případě je to těžké, ale už jsme si mnohokrát mohli ověřit, že Kristus mluví pravdu a že přísliby evangelií se naplňují. Ježíš není kandidát do zastupitelstva ani do senátu. Kristu se dá doopravdy věřit. Boží milosrdenství je realita, na kterou se dá spolehnout.

→ Víte, proč věřím a neochvějně věřím v Boží milosrdenství? Tím důvodem není jen to, že Pán Ježíš o tom mluví a že na jeho slova je spoleh. Tím důvodem je i to, že Ježíš tak jedná. Vzpomeňme, jak se zachoval Ježíš, když šel okolo celníka – tedy kolaboranta – Matouše. Vzpomeňme na Krista, který říká dokonce vrchnímu celníku Zacheovi: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ (Lk 19,5) Vzpomeňme, co udělal Ježíš, když mu přivedli ženu, která byla dopadena v cizoložství při činu. (Jan 8,4)

→ Další důvod, proč věřit v Boží milosrdenství, je naše zkušenost. Vzpomeňme na všechny ty okamžiky, kdy jsme na vlastní kůži prožili odpuštění Boží i odpuštění druhých lidí. Vzpomeňme na svaté zpovědi, které nebyly jen nějakým zbožným zvykem, ale opravdovým setkáním s Kristem, který se slitovává a odpouští.

→ I v dnešní době je mnoho lidí, kteří nevěří v Boží milosrdenství. Na jedné straně jsou to křesťané, kteří si příliš doslovně vykládají dnešní první čtení. Boha vidí především jako toho, který říká Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím…“ A neuvědomují si, že Mojžíš není milosrdnější než Hospodin, ale naopak Bůh předem rozhodl, že se nad svým lidem slituje, a Mojžíšovi pomohl, aby to přijal.

→ Na straně druhé v Boží milosrdenství nevěří lidé, kteří už skoro nic nepokládají za zlo a za hřích. Nevidí už nic špatného na tom, když někdo svůj majetek rozmařilým životem promarní. Lidé, kteří skončili hladoví mezi vepři – mezi nečistými zvířaty – a netuší, že by ještě někdy mohli žít jinak. Neví, že by se mohli vrátit do Otcova domu, kde je mnoho příbytků a nadbytek chleba. Zapomněli, že Otec na ně čeká a vyhlíží je, aby přiběhl, objal je a políbil.

→ Snažím se bojovat s pokušeními, se zlem a hříchem. Jak ovšem víme z filmu Anděl Páně 1: „Je obtížné žít pozemský život s čistým štítem.“ Přes všechnu naši snahu i spravedlivý sedmkrát za den zhřeší. Je těžké se o něco snažit, pokud máme pocit, že už jsme prohráli, proto je velmi důležité upevňovat naši víru v Boží milosrdenství. Je příliš těžké se o něco snažit, pokud máme pocit, že už jsme vyhráli a že je vlastně jedno, co děláme a jak se chováme, proto je velmi důležité, abychom nepropadli přílišnému spoléhání na milosrdenství Boží. Boží milosrdenství je naší jedinou nadějí, pokud ho vnímáme jako dar, ale stává se záhubou, pokud si začneme myslet, že na něj máme nárok. A pak je klíčové přát Boží milosrdenství také druhým lidem, vědět, že máme proč se veselit a radovat…