Nevím, zda byste neměli přehodnotit své plány do budoucna, protože podle Sinčchondži přijde příští rok konec světa nebo stav přeměny tohoto světa. Ano, někdy nám mohou přijít úsměvné nejrůznější předpovědi druhého Kristova příchodu apod. Jenže na druhou stranu víme, že tento vesmír tak jak ho známe jednou pomine a Ježíš opravdu přijde s koncem tohoto světa. Víme, že i v Matoušově evangeliu najdeme Kristovo varování, abychom se nechovali jako ten špatný služebník, který si myslí: „Můj pán tak hned nepřijde.“ (Mt 24,48)

→ Je dobře počítat s omezeností světa, který nás obklopuje. Je dobré počítat i s tím, že náš pobyt na tomto světě je omezen a může skončit velice rychle. S blížícím se koncem církevního roku nás na to církev upozorňuje a je to dobře. Vědomí blížícího se konce může člověka vyburcovat k určité aktivitě. Je škoda, že mnozí křesťané přenechali připomínání konce světa a konce lidského života na této zemi nejrůznějším sektám, protože je to něco, co patří k jádru křesťanského poselství. Jak připomínají poslední slova bible: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,20)

→ Ovšem to dnešní evangelium jakoby doplňuje napomenutí k bdělosti z konce předchozí (24.) kapitoly Matoušova evangelia. A je daleko více výzvou k vytrvalosti a trpělivosti než výzvou k bdělosti, přestože liturgický překlad bible ho dává dohromady s předchozím textem jako „Výzvu k bdělosti“. Důležitým bodem, který nakonec rozliší prozíravé panny od těch pošetilých je to, že ženich nepřichází. Pošetilé panny se připravili na příchod ženicha hned teď, protože věřili, že hned teď přijde. Prozíravé byly také připraveny na možnost, že ženich přijde hned teď, ovšem zároveň připouštěli, že to může docela dlouho trvat.

→ Většina křesťanů ve svém podvědomí počítá s tím, že druhý příchod Krista jen tak nenastane a zařídili se podle toho. Zabydlujeme se na této zemi, jako bychom tu měli zůstat navěky. Paradoxní je, že čím je člověk starší, tak se tu většinou zabydluje o to víc. Někteří křesťané a příslušníci některých sekt na pomezí křesťanství počítají s tím, že konec světa nastane velmi brzy a také se zařídili podle toho. Je zbytečné dokončovat či začínat vysokou školu, stavět dům či hledat lukrativní práci, ale především je třeba se teď vybičovat k maximálnímu duchovnímu životu: modlitbě, četbě a studiu bible, setkáním, hlásání našeho učení – vždyť už brzy přijde konec. Žít s vědomím, že Ježíšův druhý příchod ve slávě může být velmi brzy anebo také za mnoho tisíců či milionů let, to vůbec není snadné.

→ Přesto právě to, má být stylem života nás křesťanů. Na jednu stranu máme být připraveni jako Dominik Savio, který na otázku, co by dělal, kdyby se dověděl, že za hodinu umře, od pověděl: „Hrál bych dál fotbal.“ Na druhou stranu se od nás žádá věrnost a vytrvalost, tak jak to řekl novicmistr kandidátovi v klášteře po prvním dni: „A takhle to bude každý den – desítky let.“ Nebo jak mi to jako kaplanovi řekl můj farář, když jsem chtěl rozvíjet, nějakou aktivnější činnost: „Víte, je důležité, abyste byl včas ve zpovědnici, včas začal mši sv., byl pravidelně na náboženství (učil jsem tehdy 6 hodin), vedl přípravy na křest a manželství, když lidé přijdou domlouvat pohřeb, tak aby vás našli a ták. A nejenom dnes nebo zítra, ale za rok, za deset let …“

→ Já neříkám, že má vše zůstat ve vyjetých kolejích a že ideálem křesťana je monotónní a jednotvárný život. Já jen říkám, že důležitá je věrnost a vytrvalost i v obyčejných věcech, které jsou také důležité, že máme být připraveni i tehdy, když ženich nepřichází. Ono totiž platí, že moudrost září a nevadne – opravdový Boží dar neztrácí svůj lesk. Stačí si uvědomit, jak stále působí mše sv. a další svátosti, jak je stále aktuální bible, jak nepřestává přitahovat krása opravdového společenství, kde je vzájemná láska atd.

→ Když čteme první list Soluňanům – viz druhé čtení – tak si uvědomujeme, jak už první křesťané očekávali druhý Kristův příchod velmi brzy a přiznejme si ženich nepřichází. Přesto jsme zváni k tomu, abychom se tady na zemi příliš nezabydlovali, a na druhou stranu buďme jako ty prozíravé panny, které počítají s tím, že to může trvat ještě dlouho. Buďme vytrvalí ve svých obyčejných povinnostech všedního dne i v maličkostech, které skoro nikdo nevidí, abychom stále nově zakoušeli, že pravá moudrost září a nevadne.