„Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. “ – Často jsem uvažoval o té bázni Boží a vím, že to není strach z Boha. Došel jsem k tomu, že to je bázeň, abychom neztratili Boží lásku – ne kvůli Bohu, ale kvůli nám. Je to ale jen část pravdy. Člověk si uvědomuje, že opravdové Boží působení v nás má vyvolávat určitý úžas, radost spojenou s hlubokou úctou nebo chcete-li posvátnou bázeň.

→ Kolikrát jsem prožil mši sv. jako by se nic nedělo, a pak při některých mších sv. se mě dotkla bázeň Boží: „Víš, co se to tu vlastně děje? Víš, čeho jsi svědkem? Uvědomuješ si, co se děje i skrze Tebe?“ Mnohokrát jsem uděloval rozhřešení sice dovoleně a platně, ale bez toho, aniž bych cokoli cítil. Prostě Pán Ježíš to tak řekl: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny …“ – a my to tak děláme už skoro dva tisíce let. Jenže pak přijdou chvíle, kdy mne uchvátí bázeň – bázeň Boží – vždyť tomu člověku bylo opravdu vše odpuštěno, úplně všechno. Ten, kdo tu před Tebou stojí nebo klečí je teď svatý.

→ Svátost nemocných uděluji trochu méně často než svatou zpověď, ale přeci jen dost často na to, aby se pro mne stala rutinou. Jenže pak se stane, že třeba někdo po této svátosti nevysvětlitelně ožije – obrazně i doslova. Nebo člověk v kómatu se viditelně usměje. Nebo nějakým jiným způsobem mi Bůh dá najevo, že i skrze mě nehodného služebníka, působí, koná, jedná, a mě naplní bázeň – bázeň Boží.

→ Moc se těším na lidové misie, které právě také mají přispět k obnově našeho chápání svátostí. Věřím, že budeme moci nově zakusit velikost a sílu eucharistie; obnovené setkání s Božím milosrdenstvím ve svátosti smíření; uzdravující moc svátosti nemocných. Manželé si pak budou moci uvědomit, co všechno se jim nabízí ve svátosti manželství, kterou přijali. My všichni pak nově objevíme, jak žít ze svého křtu a mnozí z nás i ze svátosti biřmování. Ale říkám si, že ty divy a znamení, které se děly skrze apoštoly, tak nebylo jen udělování svátostí.

→ Jak čteme ve Skutcích apoštolů, tak apoštolové horlivě naplňovali Ježíšovo poslání: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! … Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky … na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ (Mk 16, 15.17n) Skutky apoštolů jsou opravdu plné uzdravování, vymýtání zlých duchů, obracení na víru v Krista – a pronásledování křesťanů.

→ Slavíme neděli Božího milosrdenství a čteme evangelium, kde Ježíš zjevuje Boží milosrdenství, když dává apoštolům moc odpouštět hříchy ale také tím, že Tomášovi umožní dotknout se jeho ran. Boží milosrdenství se ale také ukazuje v množství uzdravení, o kterých čteme v evangeliích i ve Skutcích apoštolů. Kéž i v nás ty úžasné projevy Božího milosrdenství vyvolávají posvátnou bázeň – bázeň Boží – a nevyvolávají v nás závist, zášť, strach, či něco jiného.

→ Víme, že projevy Boží moci mohou vyvolat lecos a tím teď nemyslím jen kouzelníka Šimona, který si chtěl koupit moc udělovat Ducha sv. Ale třeba i Jozua, který chtěl zabránit Eldadovi a Madadovi, aby prorokovali v táboře a Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“ (Nu 11,29)

→ Ano, projevy Boží moci se nikdy neděli jen skrze posvěcené služebníky a sv. Zdislava a celý zástup svatých v dějinách církve nám o tom vyprávějí. Kdy už konečně vezmeme vážně všeobecné povolání ke svatosti, které nám před více než 60 lety připomněl II. Vatikánský koncil. Kdy bude naše církev opravdově apoštolská – nejen ontologicky, skrze apoštolskou posloupnost, to je, a o tom nepochybuji – ale i svým životem, kdy se bude dít mnoho divů a znamení a všechny naplní bázeň. Tedy ne strach či obavy, ale bázeň – bázeň Boží – radost z Božího milosrdenství, které trvá navěky a přináší odpuštění, vyhání zlé duchy, dává zdraví a věčnou spásu. Aleluja.