Budu se modlit a Pán Bůh mi pomůže. Budu se usilovněji modlit a Pán Bůh mi určitě pomůže. Budu ve své tísni volat k Bohu o pomoc a On mě vyslyší. Tak tohle přece platí, tak je to správné. Copak by se Bůh nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají? Vím, že některé modlitby nemusí být vyslyšeny hned nebo když neprosíme za správné věci, ale když se usilovně a s vírou modlím za to, co je dobré, tak Bůh mě přece vyslyší, i když jsem hříšník.

→ A nebo taky ne! – Každý z nás už to nejspíš zažil. Bylo něco za co jsme se modlili s vírou tak silnou, že by se dala krájet, tak usilovně, že to snad víc ani nešlo, a ono to nakonec všechno dopadlo jinak. Znamená to, že na nás Pán Bůh zapomněl, že nás neslyšel, že nás nemá rád? To určitě ne. Tak co to ale znamená? Proč jsou někdy ty nejupřímnější modlitby nevyslyšeny, proč někdy Boží pomoc nepřichází tam, kde bychom to nejvíce čekali?

→ Chce se nám křičet: „Ježíši, copak Ti na mně nezáleží, copak mi nepomůžeš, copak jsi mě nepřišel zachránit, copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Ano, křičíme tak trochu jako ten lotr. Kéž spíš dovedeme říct spolu s tím druhým lotrem: „Ježíši, pamatuj na mě … Ježíši, pamatuj na mě.“

→ Víte je to zajímavé. Tenhle Ježíš konal každý den spoustu zázraků: uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vyháněl zlé duchy, kráčel po vodě a teď najednou nic. Poslední Ježíšovo uzdravení je uzdravení uťatého pravého ucha veleknězova služebníka. Pak už se žádný zázrak neděje. Ježíš je zatčen a nic, Ježíš je uvězněn a dveře žaláře se neotevřou, Ježíš je před Veleradou a žádný hlas z nebe, Ježíš je před Pilátem, ale žádný zázrak se nekoná. Dokonce i Herodes, který se těší na nějaký zázrak je zklamaný. Jidáš zradí, Petr zapře, Ježíš je přibit na kříž, všichni se mu posmívají a žádný zázrak se neděje. Kristus nesestupuje z kříže. Ti, kdo ho odsoudili nejsou potrestáni, a my s údivem sledujeme, jak je to možné a chce se nám křičet: „Copak ty nejsi Mesiáš?“

→ Jenže už brzy nastane ten největší Ježíšův zázrak – jeho vlastní zmrtvýchvstání. Už brzy se scéna radikálně promění, ba dokonce k jedné důležité události dojde už na Velký pátek. Zaposlouchejme se do těch úžasných Ježíšových slov: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Tady se slibuje ráj lotrovi, ne jednou, ne po dlouhém očistci, ne po konci světa, ale DNES! A tak i když ne všemu rozumím a něco je pro mne těžké přijmout chci Kriste s důvěrou Božího dítěte, s důvěrou toho, komu si nabídl přátelství, s důvěrou lotra – kterým bohužel také jsem – prosit: „Ježíši, pamatuj na mě …“