Proč mi přišlo tolik různých e-mailů a SMS zpráv před volbou prezidenta? Protože tolik lidí má pocit, že oni jsou tím správným světlem, že to zkrátka musí poslat dál. Kolikrát i my sami máme ten pocit, že jsme světlem světa a my vidíme věci správně. Pak my sami také potřebujeme nejrůznější světla. Někdo hledá na tom či onom webu, někdo využívá další média. Ptáme se různých svých známých, kterým věříme. Hledáme orientaci, hledáme světlo – kde se dá.

→ Ovšem tím skutečným světlem by pro nás měl být někdo jiný. Jak jsme slyšeli od proroka Izaiáše: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo …“ Mesiáš, Boží služebník, Pán Ježíš je tím světlem, které nám dává Nebeský Otec. To je ten beránek Boží, který snímá hříchy světa, Syn Boží, Světlo světa.

→ Sice ve spojení s Kristem nemusíme mít vždy úplně ve všem jasno. Možná rozhovor s jedním knězem z Venezuely mi o situaci v této zemi řekl víc než hodinová meditace. Ovšem pokud jsme opravdu ve spojení s Kristem a chceme vidět věci v jeho světle, tak víme, co po nás Bůh chce tady a teď. Nemusíme se orientovat ve všem, co se děje ve světě, ale máme dost modrosti, abychom věděli, co máme dělat v přítomném okamžiku – tady a teď.

→ Jenže světlo je také někdy dost nepříjemné. Čisté okno se na slunci až tak čisté nezdá a prach je vidět i na místech, která se blýskala čistotou. Když se přiblížíme Kristu, tak najednou vnímáme i všechny nedokonalosti, chyby a hříchy. Ovšem Ježíš nám na naše slabosti nesvítí proto, aby nás kritizoval, ale aby nám pomohl. On nám nejen svítí na naše chyby a hříchy, ale On je také ten beránek Boží, který snímá hříchy světa, tedy i naše hříchy. Není to tak, že by si od nás Ježíš půjčil brýle, my v jeho světle viděli, jak jsou špinavé, a pak by nám je zase stejně špinavé vrátil. Ne – Kristus nám ty brýle dokonale vyčistí, pokud mu je svěříme, a to dokonce znovu a znovu.

→ Ovšem je jednodušší, abychom vnímali Ježíše jen jako Božího služebníka, abychom nepřijímali jeho světlo a žili si po svém. Kolik křesťanů má úctu ke Kristu jako k Božímu služebníku, jako k Synu Božímu – i se mu klaní a klekají před ním, ale nepřijímají jeho světlo. Ježíš je pro ně Pána a Král – a řekl bych jenom Pán a Král, věčný Bůh, Všemohoucí, Svatý, … ale není pro ně až tak příliš beránek Boží, který snímá hříchy světa, syn P. Marie, pravý člověk, který byl adoptován – přijat do rodu Josefova, a tedy i Davidova a Abrahámova a je synem Adamovým. Je to můj brácha – fakt!

→ Pokud ovšem pro nás Ježíš není beránek Boží, který snímá hříchy světa, tak od takového světla radši dál. Takové světlo se dá jen těžko snést. Pak je lepší jen pokleknout a sklonit hlavu, abychom tu zář neviděli. Jak smutný je život křesťanů, kteří sice zůstávají u Krista, ale se skloněnou hlavou. Ovšem nemusíme takto prožívat své křesťanství. Můžeme pozvednout oči, protože „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa …“ On nechce být jen Božím služebníkem a Božím Synem, ale světlem národů, naším světlem.

→ Jak často a jak moc se necháme ovlivňovat blikajícími světýlky našich obrazovek a našich monitorů, a přitom známe světlo Slunce s velkým S, které může proměnit všechno. Víme, jak zář slunce proměňuje tvář krajiny. Najednou, když zasvítí sluníčko, tak je vše jiné. Nemusíme být odkázáni na různá blikající světýlka. Nemusíme před Kristem sklánět hlavu. Přijďme blíž k Pánu Ježíši, zůstaňme s ním, svěřme mu své hříchy a s nadějí pohlédněme na svět v jeho světle.

→ Úžasné je, že víme, že nikdo z nás není světlem světa a že jím není ani nikdo z těch, kteří nám poslali e-mail či SMS, aby nás poučili. Naším světlem je Pán Ježíš, pravý Bůh, ale také syn Mariin, pravý člověk, ten, který snímá hříchy světa, který vzal na sebe i moje hříchy. Mohu zůstat v jeho blízkosti a nemusím mhouřit oči. On mě má rád, jemu na mně záleží, On chce být mým světlem. Přijmu ho? Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.