„To byla úžasná duchovní obnova, jsem z toho celý naplněný.“ „To bylo ale krásný setkání, ještě teď jsem z toho celá paf, to byla síla!“ „Tak takhle krásně jsem se při modlitbě ještě necítila, to bylo nádherné!“ Tyto a podobné věty můžeme slyšet po nejrůznějších duchovních akcích a jsou tací, kteří k tomu poznamenají: „Víra není o tom, co cítím nebo necítím. Naše víra není založená na emocích. Je důležité mít svou víru rozumově podloženou, protože co budu dělat až nebudu Boha cítit? To pro mě přestane existovat?“

→ Je tedy víra o našem rozumu, poznání a rozhodnutí nebo je o našich pocitech a emocích? Jak to tedy je? Také v tomto případě platí, že pravda není ani tak komplikovaná jako komplexní. Petrova slova na hoře proměnění: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Zcela jasně svědčí o velkých emocích, vždyť i evangelista poznamenává, že ani nevěděl, co mluví. Bible na více místech mluví o radosti i smutku a nejrůznějších dalších emocích a většinou asi chápeme, že víra nemůže být založena jen na emocích, ale že emoce k víře patří a tady je důležité se ptát: Jaké místo mají mít emoce v prožívání naší víry?

→ Za prvé bych chtěl říct, že každý jsme jiný a nemám, zde univerzální návod, ale přeci jen dnešní evangelium nám pár věcí naznačuje: za prvé Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Tedy museli vyjít kopec, a pokud to byla hora Tábor, tak opravdu pořádný kopec. Tábor má sice výšku jen 557 m. n. m. ale okolní krajina má výšku okolo 150 m. n. m. Tedy převýšení více než 400 m. Někdy k tomu, aby se člověk modlil, aby se opravdově v modlitbě setkal s Bohem je fakt věcí velkého úsilí, a především rozhodnutí vůle. To skutečně není o tom, co cítím.

→ Za druhé: To, co na hoře proměnění apoštolové prožili, byl velký Boží dar a silné emoce. Petr to řekl jasně: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany …“ Oni tam v tu chvíli nerozebírali smysl Ježíšovi smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě, protože v tu dobu je přemohl spánek, ale viděli Ježíšovu slávu a u něho Mojžíše a Eliáše. A bylo jim zkrátka dobře, nechtělo se jim dolů, chtěli se tam zabydlet, postavit si stany a zůstat tam. Kéž ten pocit zůstává navěky a už nikdy neskončí, kéž se rozplyneme v tom úžasném pocitu. Bez tohoto zážitku by proměnění na hoře něco podstatného scházelo.

→ Za třetí: Apoštoly zahaluje oblak a z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ To už není jen o pocitech, to je poznání, že Ježíš je Boží Syn a že je třeba, že dobré, že je správné ho poslouchat. Je potřeba jednat podle toho, co nám Kristus říká. K tomu potřebuji na jedné straně prohlubovat poznání, co po mně Ježíš chce a také posilovat vůli, abych s Boží pomocí podle toho, co poznávám, dokázal i jednat. A pokud tak nejednám – a hřeším – abych se takovému jednání zase dokázal vrátit.

→ Právě o tom je naše víra. Na jednu stranu dovolit Ježíši, aby nás vyvedl na vysokou horu. Tam je na prvním místě Boží pozvání, ale pak je tu naše odpověď a rozhodnutí pro něco, co není snadné. K naší víře patří i rozumové poznávání toho, co nám Ježíš říká. Naše víra rozum překračuje, ale nejde proti rozumu. A k naší víře samozřejmě patří snaha s Boží pomocí jednat podle evangelia, ale bez toho prožitku: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany …“ – by naše víra nebyla možná a stala by se buď filosofií nebo ideologií.

→ Je zajímavé, že apoštolové o tom, co prožili na hoře proměnění mlčeli. Podle Matouše a Marka jim to přikázal Ježíš. Lukáš o nějakém příkazu nic nezmiňuje. Bez světla a pomoci Ducha sv. o takových věcech stejně nelze mluvit, anebo to za moc nestojí. Prosme o moudrost Ducha sv., abychom dovedli mluvit úžasných věcech, které jsme s Bohem prožili, jak před lety, tak třeba dnes. A pokud už jsme se dlouho necítili dobře a nezakoušeli Boží přítomnost, tak se rozhlédněme okolo sebe. Nejspíš hned vedle nás je Ježíš a zve nás na horu, na duchovní obnovu nebo cvičení, na pouť …