Křesťanské sekty nebo sekty na pomezí křesťanství, které kladou důraz na blízký druhý příchod Pána Ježíše a přicházející konec světa, jsou ve své většině tvořeny mladými lidmi. Ne že bychom tam nenašli lidi středního věku ba i lidi docela staré, ale přeci jen mladí lidé tvoří většinu. V katolické církvi, ale i v evangelických církvích, mladí lidé rozhodně většinu netvoří. Čím to je?

→ Představa života naplněného pracovním koloběhem a povinnostmi v domácnosti – života, který takto trvá několik desítek let – není pro některé mladé lidi příliš optimistický výhled. Jistě mnozí si najdou různé koníčky, vždyť se jim otevírá doslova celý svět. Mnozí si začínají budovat kariéru a později i rodinné hnízdo. Ale pak jsou ti, kteří si řeknou, že tohle přece nemůže být smysl života, a tak hledají nový život. A najednou jim někdo nabídne život, kde velkou část dne, věnují modlitbě a duchovnímu růstu a očekávají, že už opravdu během pár měsíců nebo maximálně během pár let přijde konec světa, tak tento život jim dává smysl, radost, naplnění.

→ My usazení křesťané s koncem světa zase tak moc nepočítáme. Víme sice, že konec světa přijde, ale pro náš každodenní život to takřka nic neznamená. Navíc máme konec světa spojen s hrůzami a katastrofami, které přijdou, a tak na to raději nemyslíme, protože těch katastrof už tak zažíváme dost a nepotřebujeme, aby k tomu přibyly ještě nějaké další. Konec světa je možná zajímavý pro nějaké akademické diskuse anebo jako námět do akčních filmů, ale v našem životě přítomný není.

→ Jenže Kristus to říká jasně: „Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane.“ Co tím chtěl říct? Že nevymře současná generace a přijde konec světa, a že se tedy mýlil? Jak jsem také četl v jednom komentáři. Anebo tu nemyslí konec světa, ale pád Jeruzaléma, jak to vysvětlují jiní? Tato vysvětlení mi nepřipadají správná. Ježíš přece nemá v úmyslu předpovídat ani dobu pádu Jeruzaléma ani dobu konce světa: „O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn …“ Kristus tu jasně říká, že předpověď data není jeho úkolem, ale má poslání, aby všechny vybídl k připravenosti.

→ Žít s vědomím, že už brzy přijde konec světa, že už brzy se Pán Ježíš vrátí to není omyl první generace křesťanů, který opakují některé sekty, ale to je úkol pro nás pro všechny. Autoři lekcionáře skončili Ježíšovu řeč těsně před větou: Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde. A možná ta je pro nás klíčovým vyústěním Ježíšovi řeči. Pak následuje podobenství o člověku, který vycestoval různým lidem dal různé úkoly a je třeba bdít, protože nikdo neví, kdy se jejich pán vrátí.

→ Dovolil bych si připojit jiné podobenství. Podívejte se, kolik času věnuje většina studentů učení na vysoké škole někdy během října. Zvláště na školách, kde nechodí do laboratoří ani nemají moc cvičení a jak vypadá intenzita studia někdy v lednu ve chvíli, kdy vědí, že za dva, za tři dny, je čeká zkouška. To, že mnoho nás křesťanů prožívá svou víru jako studenti na začátku semestru, není dáno tím, jak jsme rozumní a moudří, že víme, že konec světa hned tak nepřijde, ale jak jsme vlažní!

→ Jenže když mladí lidé v sektách opouštějí vysoké školy a pracují na poloviční úvazek, a veškerý volný čas jim vezme sekta, tak to přece není správné. Ano, není, protože zapomněli na důležitou věc: I studenti uprostřed zkouškového období musí alespoň trochu spát a jíst a někdy se projít, zkrátka také potřebují modlit se a žít. Život s vědomím brzkého druhého příchodu Krista neznamená vykašlat se na život na této zemi, ale znamená to dát životu na této zemi jinou hodnotu. Jak to symbolicky vyjádřila Chiara Lubichová: „Věčnost je dům, který se staví v tomto životě, ale budeme v něm bydlet v tom příštím.“

→ Ovšem v jednom nám příslušníci různých sekt přeci jen příkladem být mohou. Totiž v tom, že se na druhý Kristův příchod těší. Konec světa není důvod ke strašení ale k radosti. Ježíšův příchod neznamená začátek katastrof, ale jejich konec, jak jsme slyšeli: „V těch dnech, po velkém soužení … A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.“ Kristus ukončí všechny ty pohromy, které se dějí a shromáždí své vyvolené. Můžeme mít radost z toho, že Ježíš je blízko, přede dveřmi. Kéž vědomí Kristovi blízkosti, vědomí, že druhý Ježíšův příchod je blízko, prohloubí prožívání naší víry, a přitom nás neodvede pryč ze světa a od úkolů, které v něm máme.