Žijeme ve světě, kde je nejrůznějších rozdělení až přes příliš. Už jsme si tak trochu zvykli, že ne se všemi lidmi se můžeme bavit o politice, protože někteří jen letmo vysvětlí své politické názory a nám už vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Jenže mnohdy se ani nemůžeme bavit o různých věcech v církvi, protože i tady narážíme na nejrůznější názory a přesvědčení. Často je problém se bavit i o některých etických otázkách, protože i zde se snadno stane, že se pohádáme.

→ Tady si někteří řeknou: „Je to normální, nic si z toho nedělejme, vždyť i Pán Ježíš řekl: ,Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem.´“ Vytrvejme ve svých pravověrných názorech, stůjme pevně na pozicích, hlava nehlava, zachovejme věrnost Ježíši Kristu a Božímu zákonu bez ohledu na všechna rozdělení, pronásledovaní a ústrky. Bez ohledu na to, co si o tom myslí naše děti, naši rodiče, naši sourozenci, naši přátelé držme se pravé víry. To je to, co po nás Ježíš chce!

→ Jenže Ježíš po nás nechce rozdělení ale jednotu. Před svou smrtí se Kristus modlí: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mě: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě …“ Tohle je Ježíšova závěť – my křesťané máme usilovat o jednotu, která má svůj vzor v Nejsvětější Trojici. Máme se snažit druhému naslouchat, máme se snažit mu rozumět. Nemusíme druhého přesvědčit a utlouct ho argumenty ale máme se snažit vydat upřímné a pravdivé svědectví o Bohu a našem vztahu k němu, o tom, jak se to projevuje v našem životě, o tom, že je dobře žít, podle přikázání evangelia i učení církve, protože je to něco, co vede ke šťastnému životu.

→ Proč tedy Ježíš mluví o rozdělení, dokonce o rozdělení v rámci jedné rodiny? Protože pokud opravdově žijeme naši víru, pokud dáme Boha na první místo našeho života, tak to sebou nutně nese rozdělení. Babička nepohlídá děti, protože ví, že ten večer po ní Bůh chce, aby šla na modlitební společenství na faru.

Jindy je zase pohlídá, ale pomodlí se s nimi, přestože to má zakázané, protože nemůže přestat komunikovat s Bohem, který ji – a i ty děti a i ty, co jí to zakázali – nekonečně miluje. Riskuje rozdělení, prožívá rozdělení, ale rozdělení vůbec není to, co chce. Rozdělení jí naopak mnohdy přináší velkou bolest, ale je to důsledek její opravdovosti a věrnosti Kristu.

→ Někdy ovšem nastávají zvláštní situace. Já jsem přesvědčen o tom, že jsem opravdu věrný evangeliu, Pánu Ježíši, Božímu zákonu a vidím danou situaci nebo daný problém takhle; a pak je zde někdo druhý, který tu situaci vidí úplně jinak, ale ne stejně skálopevně přesvědčený, že on je věrný Bohu, Pánu Ježíši a jeho slovu. Co s tím? My katolíci máme tu výhodu, že k mnohým věcem nám jasné slovo říká učení církve, ale i tady si musíme dávat dobrý pozor, zda se opravdu jedná o učení církve nebo o názor toho či onoho faráře nebo biskupa.

→ Jenže pak je i spousta věcí, ke kterým v učení církve jasný názor nenajdeme nebo i to učení církve můžeme chápat různě. Tady je asi na místě držet se slov Josefa Luxe, která rád opakuji: „Pokora toho, kdo je sice přesvědčen o své pravdě, ale připouští zároveň, že je to pravda nedokonalá, je branou k otevřenosti vůči jiným názorům… Takový postoj umožňuje dialog a spolupráci.“ To neplatí jen pro politiku, to by mělo platit i v církvi. Takový by měl být postoj nás křesťanů.

→ Někdy máme pocit, že musíme zapálit svět ohněm Kristova evangelia, svatým zápalem pro spásu duší; my přece musíme spálit druhé slovy svých úst a jasného, pravověrného učení, ALE ten oheň už hoří. V Kralickém překladu čteme: „Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?“ Tedy oheň svatého Ducha již hoří a na nás je, aby planul i v nás, abychom se nestaly dobře zavřenými protipožárními dveřmi, ale byli otevřeni Bohu i lidem, jen tak ten oheň poneseme dál. Ježíš nás dispensuje od odpovědnosti přesvědčit svými argumenty všechny lidi kolem nás a dovést je našimi silami k pravověrnosti, ale nedispensuje nás od opravdového prožívání víry, od života podle evangelia, od našeho svědectví o něm i kdyby to mělo znamenat rozdělení otce proti synovi…