Ježíš nevnucuje svoje vzkříšení, ale těm, kteří chtějí se dává poznat.. Ježíš je poznatelný, přestože se někdy zdá, že nám něco brání Ho vidět naplno.. Pojďme se zahledět do Božího slova a čerpat z něho inspiraci do našich životů. Opět nabízím takový sběr myšlenek – jednohubek – a třeba vás něco z toho zaujme pro vaše osobní rozjímání. Tak pojďme se vydat na cestu s Ježíšem. Respektive nechat Jeho, aby se připojil na tu naši…

Připojil se na cestu. Nádherná Ježíšova metoda, jak nás pozvat na Jeho cestu. Připojuje se a ptá se. Dává otázky a nechává mluvit.. Možná někdy Bůh mlčí, protože chce abychom my mluvili..

Trasa byla asi 11 kilometrů. Ikdyby to šli 3 hodiny, tak jak je možné že stihli probrat všechno od Mojžíše a ve všech částech písma?? Není to lidsky reálné pochopit, ale to pro Pána není problém – někdy totiž způsoby, jak objevujeme a zkoumáme Boží Slovo nejsou závislé jen na čase. Ano, mnohdy je potřeba zjevení „vysedět“ ale někdy nám prostě Ježíš dá zažít, zakusit.. a to je mnohem víc než vystudovat.

Můžeme taky přemýšlet, jaká je spojitost otevření písma a lámání chleba – my bychom řekli četba bible a eucharistie.. A upřímně, nevím jak přesně to funguje, ale zdá se to propojené. Skrze pochopení Slova jsem schopen pochopit Tělo a naopak..

A taky myslím, že platí ještě další princip. Bůh se nám dává poznat, ale zároveň Ho nepoznáme nikdy úplně. Když Bůh je nekonečný, tak růst k Němu musí být logicky taky nekonečný. Bůh pro nás vždy zůstane tajemstvím, které se ale bude postupně zjevovat. A zdá se, že Bůh nám důvěřuje se zjevením, když my mu důvěřujeme s tajemstvím. Touha chtít pochopit všechno může zabránit pochopit aspoň něco…

Což nám nehořelo srdce? Někdy objevíme Boží působení až když se zastavíme a ohlédneme co že se to vlastně stalo.. Mám tu zkušenost s hořícím srdcem? pokud ano, rozpomeňme se na to a buďme za to vděční.. pokud ne – není nic jednodušího než prosit – Ježíši dej se mi prosím poznat tak abych věděl, že to jsi Ty.

Taky někdy to je o tom si uvědomit, že to, co se mi dělo „bylo vono“ Někdy slyším věty typu: „No já jsem nevnímal nic extra, jen jsem měl takový velký pokoj v srdci“ Na to často reaguju: „no ale to není málo! Bohu díky“.. Hořící srdce může vypadat jinak, než má představa o hořících srdcích druhých…

A poslední myšlénka je opět další paradox. Učedníci se vrací na místo odkud utekli.. někdy i k tomu nás Ježíš zve.. Ale na to místo nepřichází se strachem, ale s hořícím srdcem. Příjde mi vtipné, že díky tomu že se rozhodli vrátit a sdílet radostnou zvěst dostanou sami velké povzbuzení a utvrzení. Skrze hlásání druhým jsou ubezpečeni o tom, že ta jejich zkušenost byla reálná. Vlastně mě vůbec nepřekvapuje že když se rozhodli hlásat sami dostali povzbuzení a bylo jim hlásáno – takto se to často děje. Když vykročíme, Ježíš si nás povede. Loď v přístavu nejde kormidlovat. Je zbytečné sedět a špekulovat kam máme jít, spíše se nebojme vykročit s důvěrou, že Ježíš si naše kroky povede.