Čekající Simeon. Jak dlouho asi čekal? Víme že, mu bylo od Ducha řečeno že se dočká, ale jak dlouho to trvalo? Jak znám Hospodina, tak to nebylo hned. Ale přesto v TEN okamžik na základě vnuknutí Ducha svatého přichází do chrámu a dělá to k čemu byl povolán…

Baví mě přemýšlet, jak asi Simeon prožíval toto očekávání. Možná se každé ráno budil s pocitem: „tak bude dnes konečně ten den?“ anebo možná podobně jak někteří z nás už přestal doufat a říkal si: „hmm, asi jsem se se spletl, žádnej mesiáš nepříjde“… Tento příběh mě povzbuzuje v čekání na naplnění Pánových zaslíbení.. Věřím, že mnozí z nás v životě přijali nějaké takové Boží pozvání, ale možná jsme už rezignovali.. Nebojme se radostně očekávat potěšení, které nám Bůh zaslíbil… Bůh je věrný a plní své přísliby. Dokončí dílo, které v nás začal, nevzdá sa snou. Učme se čekat na Ježíše, s Ježíšem.

A s tím souvisí otázka: kolik bylo Simeonovi let? poslouchali jste dobře?… dle tradice je to stařec, ale v bibli není uvedena žádná zmínka o jeho věku.. A tak mě baví i ta představa, že to mohl být mladý muž. Osobně si představuju že třeba jako patnáctiletý přijal to Boží pozvání k čekání a pak třeba hned za deset let, se dočkal, přichází do chrámu a říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu“…. To není stařecký povzdech: „konečně můžu umřít“ ale je to naprosté přijetí Božího povolání a radost z jeho naplnění… Vědomí toho, že život je naplněný, když se naplní Boží plán ve mně.

Přichází mi na mysl i svatý Josef. V dnešním příběhu byl u toho všeho. Předtím ještě, než se Ježíš narodil mu sám anděl řekl, že jeho Syn Ježíš spasí svůj lid od hříchu. Ovšem další podrobnosti jaksi zděleny nebyly. A Josef se dokonce naplnění tohoto příslibu ani za svého života nedočká. Josef dává svůj život s vírou v Boží Slovo, aniž by se domáhal uvidět výsledky. Existují Boží věci, které možná nikdy neuvidíme, a přesto pro ně stojí za to žít. Jsou boje, které stojí za to bojovat, ikdyž definitivní vítězství nikdy neuvidíme. Jsou zaslíbení, která nám Bůh dal do srdcí, a tak je zkusme věrně žít, nezávisle na tom jaké vidíme výsledky.

Jednou jsem takhle v modlitbě s mírnou výčitkou volal na Ježíše: „Co máš jako teď v plánu?!?!“ A v tom jsem vnímal: naprosto pokojné: „Mám v plánu zůstat věrný.. a Ty?“…

A proč mluvím o té věrnosti? Protože ta nám umožňuje rozpoznat Boží teď. Když žijeme v Duchu svatém, jsme schopni přijmout Boží načasování a víme co máme dělat. Díky otevřenosti pro Ducha svatého Simeon i Anna rozpoznali Mesiáše. To je i naším cílem. Žít s Bohem tak blízko, abychom věděli, co je na Jeho srdci. Jak říká můj kamarád: „chci žít s Bohem tak, abych se mohl modlit Buď vůle má“… Protože jde o to, aby to, co chci já bylo v naprosté jednotě s Božím srdcem. Jde o sjednocení vůlí. Apoštol Jan by to pojmenoval: Zůstaňte v mé lásce, pak můžete prosit oč chcete a dostanete to.

Bůh s námi a v nás pracuje krůček za krůčkem. Je to Bůh procesu a miluje naši cestu k Němu. Nebojme se věrnosti a pro to všechno co jsme s Bohem už zažili můžeme očekávat další pomoc a Jeho vedení.

Nechme se obohatit od dnešních dvou Božích lidí – Simeona a Anny. S vírou rozpoznávejme Krista všude tam kde On sám je. V chrámě Muselo být hodně lidí, ale oni dokázali v tomhle jednom klučinovi poznat Krista. Prosme o vnímavost a otevřenost v davu lidi okolo nás vidět Krista. Prosme o to abychom byli vnímaví na Boží načasování.