„Starej se vo sebe. No ten mi teda nebude nic říkat. Zameť si před vlastním prahem…“
Tyto a podobné věty říkáme, když se chceme zbavit názorů druhých lidí. Vždyť podporu najdeme v dnešním evangeliu – každý se má zajímat jen o svůj život… Ne, tohle není biblický pohled.. Jsme církev – společenství lidí na cestě s Ježíšem, a to tedy znamená, že druzí lidé jsou pro můj život i pro moji víru důležití. Jasně, klíčový je můj osobní vztah s Ježíšem, ale ten se má propisovat i do všech dalších vztahů. Nemám žít v izolovanosti a nedotknutelnosti.

K tomu abych začal u sebe mi často pomůže právě druhý člověk. Tím co mi někdo řekne můžu pracovat na sobě.. A někdy my jsme ti kteří máme tento úkol pro někoho splnit. Někdy naše mlčení není ctnost, ale hřích. Někdy mi příjde že kvůli zdánlivé pokoře přehlížíme lidi okolo sebe. Ale bez druhých nemůžu dojít do svatosti. Svatost nutně znamená lásku k druhým lidem – to znamená že se i jimi nechávám vést k dobru.

Z druhé strany, o čem je ten trám a tříska? Rád bych nabídl tento pohled: S čím se pracuje líp? Trám můžu mnohem přesněji opracovávat. Můžu ho lépe uchopit. Dá se s tím prostě něco dělat..

Mnohem mnohem jednodušší, než měnit druhé je měnit sebe. Mnohem účinnější, než měnit okolnosti svého života je měnit svůj postoj a své srdce. Druhým pomůžu tím, když jim ukážu jak pracuju na sobě. A právě pokud začnu u sebe, tak si všimnu, že to moje moje reakce jsou tím prostorem kde vzniká zlo. Z našeho přístupu pochází hřích. Upřímně druzí nemůžou za to že se chovám tak a tak.. jsem to já, který mám zpytovat svědomí

Křesťanství není chudáčkovství – o tom, jak jsme hrozní… Ale zároveň když vidím Boží svatost, děsí mě kolik mi toho k ní chybí. A tento rozměr nemůžeme jen tak přehlížet.. Prostě nevím jak Ty, ale já jsem hříšný.. Ale jsem zván do své hříšnosti zvát Krista.

Ale příjmout Boží odpuštění nestačí.. Je potřeba nejen litovat ale i prosit Boha o změnu.. a to bolí, ne?. Ježíši proměňuj prosím moje srdce. Připodobňuj mě víc na Tebe.
Chci se víc podobat Ježíši než Jiřímu.. To není popírání autenticity, naopak stáváme se víc tím, kým máme být. Stvoření na Boží obraz. Vybraní a poslání ukazovat na to kým je Bůh. Povolání reprezentovat Boha..
Aby i nevěřící řekli: pokud to jak se chováš ty je nějak podobné tomu jaký je Bůh. Tak ho chci poznat

A zkušenost praví, že celý tento proces je bolestivý a né vždy tak rychlý. Ale toho se nemusíme bát.. Potkání se s bolestí je pro uzdravení klíčové. A Boží proces je pomalý, protože jeho zájem není ve výsledku, ale právě v tom procesu. V tom příběhu.

Jsou věci, které my nemůžeme sami od sebe změnit A jsou věci které Bůh nechce sám od sebe změnit ne že by nemohl ale nechce protože s námi chce spolupracovat. Boží metodou je spolupráce a chce s námi spolupracovat na proměně našeho života.
Bůh mě nezmění dokud mu to nedovolím.. Je gentleman, který se nevlamuje, ale zve.

Naše proměna je o spolupráci s Bohem – já se otevírám a dovoluju Ježíši, aby dělal svoji práci.

A to někdy bude mnohem rychlejší, než by se na první pohled zdálo. Opravdu někdy můžeme zažívat proměnu lusknutím prstu a třeba na základě jedné modlitby člověk najednou získá klidný spánek a proměnu vztahu k sobě. Jindy je to zase mnohem pomalejší než bychom chtěli..
Jednou mi Pán Ježíš říkal větu, na kterou zvlášť v poslední době často myslím. Řekl: „Příjmi moje tempo..“ a tak chci být nedočkavý tam kde je Bůh nedočkavý a trpělivý, tam kde je On sám trpělivý
A tak to dnes chci zakončit známou modlitbu:
Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.