Před rokem zde bylo šest dětí, které byly u prvního sv. přijímání před dvěma lety dokonce 11 a dnes jsou tu dva Tea a Honzík. Já jsem si v jednu chvíli říkal, zda jsme to neměli o rok odložit – ono totiž na první přípravné setkání přišel jen Honzík. Pak jsem se bavil s jedním knězem a ten mi řekl zcela jasně. I kdyby to mělo být jen jedno dítě, tak je dobře, aby to první sv. přijímání bylo! Ty pěkné šaty byste si mohli obléct i za rok – i když asi trochu větší. Něco dobrého na oslavu bychom si také mohli dát i za rok. Spousta věcí by nám skutečně neutekla.

→ Ale tady jde o něco důležitějšího. Koho přijímám ve sv. přijímání? My víme, že už to není nějaká oplatka, ale po proměňování je to kdo? … Tady nejde o to, že malé děti chodí pro křížek, ale ti větší už chodí ke svatému přijímání. Někdy i velcí chodí pro křížek. Víte proč? … A je moc dobře, pokud i dospělí chodí pro křížek, když nemohou jít ke sv. přijímání. Chtěl bych moc povzbudit všechny, kteří z různých důvodů nemohou jít ke sv. přijímání, aby si přišli pro požehnání.

→ To, o co ve sv. přijímání jde, je tedy setkání s Pánem Ježíšem, tím nejúžasnějším setkáním. Představte si, že jste někde na škole v přírodě, a teď se vám stýská. Telefonujete rodičům a je to trochu lepší, ale pořád se vám stýská a najednou přijedete domů a jste šťastní, že jste doma. Takhle se s Pánem Ježíšem setkáváme ve sv. přijímání. Je dobře se každý den modlit, je dobře si číst z bible, ale to se spíš podobá tomu telefonování s Pánem Ježíšem, ale ve sv. přijímání je to osobní setkání.

→ My jsme tu v prvním i ve druhém čtení i v evangeliu slyšeli o krvi. Co myslíte, dá se žít bez krve? … Je tedy moc záslužné, když někdo třeba daruje krev. Ale také možná znáte nějakou pohádku, kde se někdo upsal krví ďáblu. Co to znamená? – že mu dal svůj život. Chceme dát svůj život ďáblu? Ne, ne, ne! Komu chceme dát svůj život? Ježíši, Ježíši, Ježíši – jedině Pánu Ježíši.

→ Chceme se ve sv. přijímání spojit s Pánem Ježíšem skrze jeho tělo a krev. Nevím, jestli jste už slyšeli o Vinnetouovi náčelníkovi Apačů a Old Shatterhandovi bělochovi, který se stal Vinnetouovi pokrevním bratrem. Vy to prosím nikdy nedělejte, ale trošičku si nařízli ruce až jim tekla krev a ta krvavá místa spojili. Tak se navzájem stali těmi nejvěrnějšími přáteli, nejlepšími bratry, kamarády na život a na smrt.

→ Ve svatém přijímání se stáváme pokrevními bratry s Pánem Ježíšem. Ono jsme už bratři Pána Ježíše tím, že jsme byli pokřtěni, ale ve sv. přijímání se to potvrzuje právě krví. Mše sv. je nekrvavé zpřítomnění oběti Krista na kříži, kde za nás prolil svou krev. Pán Ježíš říká, že je to krev nové smlouvy. O jakou smlouvu se jedná?

→ Je to smlouva nová a věčná na odpuštění hříchů, jak opakujeme při každé mši sv. Pokud se přihlásíme k Pánu Ježíši, tak On nám vždycky odpustí, když toho opravu litujeme a chceme se chovat dobře – začít znovu. My jsme slyšeli, co patřilo k té staré smlouvě, kdy lidi odpověděli: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Co myslíte, děláte vždycky jenom to, co je dobré a co po nás Pán Bůh chce? Vždycky pomáháte, jste hodní, posloucháte rodiče?

→ Né? No, tak to je to s námi špatný. To podle té staré smlouvy přijdeme do pekla. Jenže Pán Ježíš domluvil novou smlouvu a nabízí nám svoje odpuštění, svoji lásku, pokrevní bratrství, naplňuje naše srdce štěstím a připravuje nám místo v nebi.

→ Děkuji vám Honzíku a Teo, že chcete dnes jít k prvnímu sv. přijímání, děkuji vám rodiče, že jste jim k tomu pomohli a otevřeli cestu, děkuji především našemu Pánu Ježíši Kristu, že se stal naším pokrevním bratrem, že k nám přichází jako kus chleba, aby nám dal svojí posilu a pomoc, aby nám přinesl odpuštění hříchů, aby se stal naším pokrevním bratrem, který nás má rád na život a na smrt.