Tak nám prošla prvním čtením v poslanecké sněmovně změna, že už manželství nebude nutně svazek muže a ženy ale svazek dvou lidí. Debatu ve sněmovně jsem nesledoval, ale stačili mi bouřlivé reakce některých lidí. Proč vlastně věrnost řádu, který Bůh vložil do přírody a svého stvoření někdy tak rozděluje lidi? A tím teď nemyslím radikály z obou stran, ale myslím lidi klidné a tiché, lidi, kteří jsou obvykle tvůrci pokoje (Mt 5,9) a najednou působí rozdělení.

→ Věrnost Bohu a Božímu řádu, věrnost Pánu Ježíši a jeho evangeliu totiž s sebou někdy nese i rozdělení. Autoři lekcionáře nám mezi evangeliem z minulé neděle a dnešním evangeliem cudně vynechali dvě důležité věty, které bych si já dovolil citovat: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel rozdvojit ‚syna s otcem, dceru s matkou a snachu s tchyní: lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí‘.“ (Mt 10, 34 – 36)

→ A jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, tak máme dávat přednost následování Pána Ježíše, a ne svým příbuzným nebo přátelům. Dokonce ten, kdo je věrný Kristu, tak riskuje šibenici – tedy kříž, pronásledování, perzekuci, diskriminaci. Jenže je velký rozdíl v tom, kdo to pronásledování působí. Není to Ježíš, který volá do zbraně a říká: „Hr na ně, bijte je!“ Ježíš naopak vyzývá apoštoly: „Neberte si na cestu ani hůl …“ – ale tady předem varuje: oni tu hůl vezmou na vás.

→ Prosím, zkusme ve všech bouřlivých debatách na téma manželství pro všechny a dalších třeskavých tématech být těmi, kteří jsou věrní Bohu a Božím přikázáním, řádu stvoření, Pánu Ježíši a pravdám evangelia. Zkusme být věrní i tehdy, když to působí rozdělení mezi našimi známými a přáteli ba dokonce i mezi našimi příbuznými. Zároveň ovšem prosím, abychom si do těchto debat nebrali ani hůl ani žádnou jinou zbraň, abychom se druhým nesnažili ublížit nebo je zničit, zašlapat, zadupat. Nicméně počítejme s tím, že ti druzí dost často své hole, kyje a meče mají, ovšem ani to není důvod utéct.

→ Když Kristus říká: „Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“ – tak parafrázuje vojenské pravidlo. Původně totiž vyjadřovalo starou vojenskou zkušenost, že v bitvě má šanci přežít ten, kdo se postaví nepříteli čelem a bojuje, kdo nemá strach o svůj život, kdo se nebojí smrti. Ten, kdo se bojí o život, kdo má strach a hledá, jak se zachránit. Ten odkryje nepřítelovi záda a doplatí na to. – Tedy i když na nás někdo útočí v nějaké diskusi a používá podpásové údery a hůl, kterou my jsme si nevzali, tak se k němu neobracejme zády, ale prosme o Boží moudrost, abychom věděli, co mu ještě máme říct nebo zda máme debatu ukončit.

→ Také je dobře, abychom se v různých diskusích nepřeceňovali ani nepodceňovali, jsme totiž učedníci Ježíše Krista. Možná jsme zcela nepatrní a neokouzlujeme ani svým šarmem, ani svým postavením, ani svou inteligencí, svým vzděláním … ale jsme učedníci Ježíše Krista a Ježíš se k nám hlásí, když říká: „…kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

→ Samozřejmě naším úkolem není druhé přesvědčit o nějaké své pravdě, ale máme vydat svědectví o pravdách evangelia, o Božích přikázáních k dobru člověka, o nauce církve, která nám pomáhá na cestě ke štěstí. Nemusíme to těm druhým říkat pokaždé, když je vidíme, ale byla by chyba, kdybychom jim to neřekli nikdy, abychom si náhodou nepohněvali svou vnučku nebo svého synovce, svého kamaráda či svého kolegu. Protože, jak říká Ježíš: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“

→ Diskuse o redefinici manželství budou ještě bouřlivé, ale prosím neberme si do nich hůl. Zároveň nezapírejme Boží přikázání a Kristova slova: „Na začátku při stvoření však Bůh ‚učinil lidi jako muže a ženu‘.“ (Mk 10,6) Zůstaňme k oponentu čelem, zůstaňme s Ježíšem, i když riskujeme šibenici, protože jediný život, který má smysl je ten s Kristem.