„Tak, co říkáte tomu, co se děje ve světě? Je to špatný, že jo? Těch lidí, kteří usilují o dobro je jen pár – to jsou jednotlivci.“ To jsou věty, které občas můžeme slyšet okolo nás. To je otázka, kterou dostal i Pán Ježíš: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Kristus se ale nepřidal k lamentacím na to jaká je hrozná doba a že těch, kdo budou spaseni bude určitě málo. Nesoustředí pozornost lidí na zlo všude kolem, které mohou ovlivnit jen nepatrně, ale upozorňuje na to, co má člověk ve své moci: „Usilujte o to, abyste vešli …“

→ Kolik času, a především energie, někdy ztrácíme tím, že se zabýváme všemi těmi nepříjemnými zprávami, co vše se děje ve světě, v církvi, v našem okolí. Stěžujeme si, že nás dobrých lidí je málo, a necháme se ovlivňovat negativním myšlením různých lidí. Zabýváme se ubývajícími počty bohoslovců, lidí v kostele i účastníků Celostátního setkání mládeže a vyprávíme vtipy o Matce Tereze, která přijde do nebe. Svatý Petr jí přinese k snídani tatranku, k obědu tatranku a k večeři tatranku a když už to trvá dva dny a Matka Tereza se shání po nebeské hostině, tak jí Petr řekne: „Víš, ale pro dva se fakt nevyplatí vařit.“

→ Možná toho člověka, který se ptal Ježíše: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Inspirovalo to, co čteme v Lukášově evangeliu předtím, kdy Kristus přirovnává Boží království k hořčičnému zrnu, ze kterého vyroste velký strom nebo ke kousku kvasu, který prokvasí celé těsto. Hořčičné zrno je opravdu malé a kvasu stačí trocha, ale zde Ježíš nechce říct, že je málo těch, kdo budou spaseni, ale že stačí málo opravdových křesťanů, aby byl proměněn celý svět.

→ Co máme tedy dělat proto, abychom byli spaseni. Ježíš říká: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!“ A potom nás upozorňuje, že jednou přijde ta chvíle, kdy se pán domu zvedne a zavře dveře a pak už bude zbytečné tlouci na dveře. Jak nás učí bible i církevní otcové: Smrtí končí doba zásluhy a nezásluhy a možnost obrácení. Zkrátka doba k tomu, abychom vešli těsnými dveřmi je omezena pozemským životem.

→ Co to ale znamená vejít těsnými dveřmi? Z evangelijního úryvku jasně víme, co k tomu nestačí. Nestačí, že jsme s Ježíšem jedli a pili, a že učil u nás na ulicích. Tedy nestačí, že jsme chodili na mši sv. a že jsme si četli z bible. Když se podíváme do Matoušova evangelia, tak si uvědomíme, že ani nestačí v Ježíšově jménu prorokovat, vyhánět zlé duchy a dělat mnoho divů. (srov. Mt 7, 22n) Tedy člověk může být knězem, řeholnicí, řeholníkem, misionářem, katechetou, ministrantem …, ale to samo o sobě nestačí k tomu, abychom byli spaseni.

→ Naopak těsnými dveřmi vejde mnoho lidí, se kterými nikdo nepočítal. Jak jsme slyšeli: přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Lidé, kteří řečeno slovy proroka Izaiáše o Bohu neslyšeli mluvit a neviděli jeho slávu. Spaseno bude mnoho těch, kteří nikdy nebyli na mši sv. ani jiné křesťanské bohoslužbě, kteří nikdy neotevřeli bibli. Lidé, kteří by nám asi dnes řekli, že jsou nevěřící, že se nemodlí a na zázraky nevěří.

→ Mnoho věcí, které považujeme za nejdůležitější pro život křesťana, jsou sice třeba důležité, ale ne ty nejdůležitější. Matoušovo evangelium nám v souvislosti s těsnou branou napovídá, že to hlavní je jednat podle Kristových slov. (srov. Mt 7, 21 – 27) Tím základním je tedy snažit se v přítomném okamžiku žít Boží vůli. To pak v praxi znamená umenšovat sám sebe. Není až tak důležité, co všechno jsem zvládl a dokázal, co vše mám v plánu, ale zda v této chvíli jednám podle Boží vůle.

→ Ty těsné dveře nám připomínají, že je mnoho věcí, které musíme opustit nebo pustit, abychom mohli vejít. Na prvním místě nás napadnou naše neřesti a hříchy. Jenže je mnoho dalších věcí, které neprojdou úzkými dveřmi: naše stoly, na kterých vše plánujeme; křesla, ve kterých jsme se zabydleli; auta, která nám dávají pocit, že si můžeme svobodně jezdit kam chceme; … Víte snažím se, ale říkal jsem si, že já obyčejný hříšný člověk nikdy neprojdu těmi těsnými dveřmi, až jsem si vzpomněl, že Ježíš říká: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn.“ (Jan 10, 9) Má jediná šance je jít za Ježíšem a s důvěrou a lítostí prosit: Kriste, smiluj se!