Biblické texty byly z formuláře za jednotu křesťanů: Ez 36,24-28; Ef 4,1-6; Mt 18,19-22

Kázání:

Nevím, zda jste sledovali projev 46. prezidenta Spojených Státu Joe Bidena, ale myslím, že vám nemohlo uniknout, že mluvil obnovení jednoty, o sjednocených Spojených Státech, o jednotné Americe. Velmi bych tomuto druhému katolíkovi v čele Spojených států přál, aby se mu to povedlo, ale v jeho projevu mi scházela alespoň jedna věc, za kterou by pochválil Donalda Trumpa a alespoň jedna omluva. Možná jsem ale jen špatně poslouchal. – Doufám.

→ Obnovení jednoty mezi křesťany je nemyslitelné bez omluvy, bez odpuštění, bez uznání přínosu křesťanů z ostatních církevních společenství. To velmi dobře vnímají papežové minimálně od Jana XXIII. a zvláště v tom vynikal sv. Jan Pavel II. Například v encyklice Ut unum sint píše: Katolická církev uznává a přiznává slabosti svých dětí, je si vědoma, že jejich hříchy představují rovněž zrady a překážky kladené uskutečnění Spasitelova plánu.

→ Přiznání vlastních chyb a hříchů nás vede k pokoře a otvírá cestu k jednotě, jak jsme to slyšeli od apoštola Pavla: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Ovšem přiznání chyb samo o sobě nestačí. Důležité je, aby omluvu jedné strana doprovázelo odpuštění té druhé. Mezi lidmi je pak omluva vždy i něco, co má být vzájemné. To že se za staletí nahromadilo hodně křivd nemusí být problém, vždyť Kristus říká jasně, že máme odpustit sedmdesát sedmkrát.

→ Ekumenismus pak není o tom, že my jsme ti nejlepší a ostatní se mohou vrátit. Ekumenismus znamená i vidět, co všechno úžasného a dobrého vytvořili ti druzí. Jak říká již II. vat. koncil: „Je nutné, aby katolíci s radostí uznávali a oceňovali pravé křesťanské hodnoty, pocházející ze společného dědictví, které jsou u bratří od nás odloučených.“ Nebýt evangelíků, tak kdo ví, zda by každý z nás měl doma bibli. Nebýt pravoslavných už bychom zapomněli na ikony.

→ Omluva, lítost, odpuštění a ocenění toho druhého jsou určitě důležité body na cestě k jednotě, ale ještě k nim patří odstranění model, jak jsme slyšeli z knihy proroka Ezechiela. Co jsou ty naše modly? Někdy možná osobnosti z minulosti či současnosti, často lidé velmi vzdělaní a schopní, ale nikdo z nich není Pán Bůh a nepatří mu první místo. Někdy se může stát modlou i můj způsob prožívání víry, způsob, který se pro mě stal důležitější než Bůh. Ovšem ne proto, že to po mě Bůh chce, ne proto, že mě k tomu vede církev, ale jen a jen proto, že já to tak chci, že mě se to líbí!

→ Důležitou podmínkou ekumenismu je také to, abychom jednali podle Božích zákonů a přikázání, jak jsme slyšeli z knihy proroka Ezechiela. A to je něco, co nikdo z nás nezvládne svou vlastní silou. Proto se máme modlit, proto máme prosit sjednoceni. Představte si společenství křesťanů, jak se společně modlí, aby zachovávali Boží přikázání a myslí to zcela vážně, prosí ze všech sil. Ti určitě dostanou od nebeského Otce dostatečnou pomoc.

→ Ovšem jak se modlit? Sv. Cyprián nám připomíná: „Bůh nepřijímá oběť toho, kdo rozsévá nejednotu, ale přikazuje, aby odstoupil od oltáře a nejprve se usmířil se svým bratrem. Neboť Boha lze uspokojit pouze modlitbami, které působí mír.“ Působí naše modlitby mír? Skutečně se shromažďujeme ve jménu Pána Ježíše?

→ Ekumenismus není jen koníčkem některých křesťanů a jak zdůraznil Jan Pavel II.: Ekumenismus není jen vnitřní záležitostí křesťanských společenství. Je věcí lásky, kterou má Bůh v Ježíši Kristu k celému lidstvu; stát této lásce v cestě je hřích proti Bohu a jeho plánu shromáždit všechny v Kristu. Úsilí o jednotu je naší morální povinností s vírou, že u Boha není nic nemožného. Cesta je vyznačena: omluva, lítost, odpuštění, ocenění druhých, odstranění model, život podle Božího zákona, společná modlitba a vzájemná láska. Na nás jen je se po této cestě vydat z lásky k Bohu i k celému lidstvu.