Ani se mi nechce věřit, že je to pouhé tři roky, kdy jsem tu říkal, že dokud Jágr dává góly v NHL, Karel Gott získává zlaté slavíky a Zdeněk Svěrák hraje divadlo, že mi z toho mého mládí pořád ještě něco zůstalo. Protože Jarda Jágr už se do NHL nevrátí, Karel Gott už zpívá v nebi a divadlo teď nehraje žádné a nikdo neví, kdy se to změní. Žijeme v době, kdy padly mnohé jistoty a kdyby nám někdo před rokem vyprávěl, co jsme letos zažili, tak si budeme klepat na čelo.

→ A přitom čteme stále to stejné Vánoční evangelium: V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. Prosím vás to těch vládních nařízení nemáme už tak dost? To si o tom musíme číst ještě na Štědrý večer? Jenže my si o tom nečteme kvůli nařízení o sčítání lidu, ale kvůli narození Krista. To vládní nařízení jen dává dějinný rámec, že totiž narození Krista je skutečná událost.

→ Občas se usmívám, když se historici dohadují, že takové nařízení k všeobecnému sčítání nikdy nebylo a že to, aby se Josef hlásil v Betlémě odkud pocházel jeho rod neodpovídá římským zvyklostem. Nevyznáme se v nařízeních vlády, která platí dneska, co se smí a co ne, jaký je rozsah výjimky na dnešní večer … a chceme rozumět vládním nařízením starým více než dva tisíce let?! Osobně se kloním k tomu, že sčítání lidu probíhalo tehdy dlouho – několik let – a mělo dvě etapy. Nejprve se prováděl soupis pozemků a domů a ve druhé etapě se zjišťovalo, kolik kdo skutečně musí zaplatit. Ta první část byla v době Ježíšova narození a až o té druhé části píše Josef Flavius (židovský historik).

→ Toto ovšem není podstatné. Stejně jako není podstatné, zda měl Josef v Betlémě nějaké pozemky, a proto musel putovat do Betléma nebo to mělo jiný důvod. Důležité je, že i nepopulární vládní opatření přispělo k tomu, že se Spasitel – Zachránce – narodil v Betlémě, jak předpověděl prorok Micheáš, že se Boží plány naplnili.

→ Myslím v tuto chvíli na kamaráda, kterému jsem ani neměl odvahu přát k Vánocům, protože nevím, zda svou restauraci už nemusel zavřít na dobro. Myslím na mladé lidi, kteří ve zmatku distanční výuky nastoupili do prváku na střední či na vysokou školu. Myslím na ty, kteří přišli o svou práci. Myslím na lékaře a zdravotní sestry, který si pro setrvalý nouzový stav ani nemohli vybrat dovolenou. Myslím na ty, kdo přišli o své blízké. Myslím na mnoho dalších poznamenaných touto zmatenou dobou a ptám se: Opravdu se Spasitel už narodil?

→ Víme, že je mnoho těch, kdo na nějakého mesiáše stále ještě čekají a vidí ho v tom či onom politikovi, víme, že jsou další, kteří řeknou: „Není to dobrý, a bude to ještě horší.“ Jenže my křesťané věříme, že Mesiáš už přišel, Spasitel se už narodil. Kristus sice nevyřešil a nevyřeší všechny naše problémy, ale pokud mu to dovolíme, tak chce být stále s námi. On je tím světlem, které zazářilo i do temnot našeho Půlnočního království.

→ Víme, že život narozeného Ježíše pokračuje dál. Do třiceti let žije obyčejným životem jako tesař. Pak povolává učedníky, prochází Palestinou, mluví o Bohu jako o svém Otci, hlásá Boží lásku, odpuštění, milosrdenství, obrácení, změnu smýšlení, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé a pak je odsouzen a popraven na kříži. Jenže třetí den vstává z mrtvých a jeho učedníci roznesou tuto dobrou zprávu do celého světa. Ježíšovo vzkříšení totiž i nám otevřelo cestu k věčné radosti s Bohem. Tento náš pozemský život se všemi starostmi i radostmi, trápením a nadějemi není všechno. Jde jenom o přípravu, školu, abychom se naučili mít rádi.

→ Díváme se na dítě v jeslích a je nám jasné, že o dítě je přece potřeba se postarat. Tak malé dítě přece není možné nechat jen tak. Jenže to dítě je Bůh. Bůh přišel na svět, aby v nás probudil lásku, která očišťuje a zachraňuje. Bůh i o těchto Vánocích vzkřísil lásku v mnoha lidských srdcích. Bůh – Láska opravdu zachraňuje svět. Žádný jiný Spasitel není! A tak si i o letošních – trochu zvláštních Vánocích – dovoluji zopakovat: Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. Veselé Vánoce!