Tak co, kdo z vás už stihl být před Vánocemi nemocný?

Ti ostatní jsou asi nemocní teď.

Podařilo se vám dnes nebo včera s někým pohádat nebo se na někoho utrhnout nebo na někoho křičet? Naštval vás dneska někdo?

→ Tak a za chvíli si všichni sedneme k večeři a budeme se na sebe usmívat a potom půjdeme ke stromečku a budeme se radovat z dárků. Někde se budou zpívat i koledy.

→ Co jsou tedy ty opravdové Vánoce? Předvánoční úklid, pečení cukroví, nemocné děti, nervózní rodiče a všechno to chystání, které se občas neobejde bez křiku a hádek? Nebo slavnostní večeře, stromeček s mnoha dárky, mše sv. v kostele a zpívání koled u betléma; radost z toho, že Bůh se stal člověkem?

→ Optimisté řeknou, že Vánoce jsou to druhé, ty koledy, mše, betlém, stromeček. Pesimisté řeknou, že Vánoce jsou to první, ten úklid, nervozita, křik a hádky. A já věřím, že Vánoce jsou obojí: že totiž Bůh přišel právě do tohoto našeho světa, kde jsou nemoci, nervozita, hádky, křik, …, aby nás zachránil, aby nám pomohl.

→ Vánoce nejsou nějaká pohádka či vyprávění z nějakého světa fantasy, ale jak jsme slyšeli: V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Bůh přišel do tohoto našeho světa, v konkrétním okamžiku dějin. Vánoce nejsou nějaká idylka, která nemá s naším životem moc společného. Vánoce jsou daleko skutečnější a pravdivější než všechny starosti, problémy a bolesti, které nás obklopují. Jestli se v Ježíši dnes narozeném v Betlémě spojila osoba Boha Syna s naším lidstvím v jednu osobu, a to napořád, tak všechno ostatní už je jen detail.

→ Představme si lva, krále zvířat, který by se stal mravencem, kterého může skoro každý zašlápnout a který mezi mnoha mravenci vůbec nic neznamená. Jednak je to těžko představitelné a jednak to přirovnání stále kulhá. Tím, že Bůh se spojil s naším lidstvím, tak se ponížil mnohem víc, a přesto Bůh to nebere jako ponížení, ale naopak chce člověka táhnout vzhůru.

→ Vánoce jsou radostná zpráva o tom, že tento náš svět nezůstal bez Boha nezůstal osamocený. Bůh se stal člověkem, stal se dítětem. Přicházíme k betlému a alespoň v duchu se skláníme a zpíváme: „Člověčenství naše veselme se, ráčil vzíti na se radujme se.“ Žít v tomto světě bez Boha totiž není nic moc, a proto všichni alespoň někdy, alespoň na čas svá srdce Bohu otevřeme, i když mu dáváme nejrůznější jména. Slyšeli jsme od proroka Izaiáše, že mluví o světle, které dává jásot, radost a veselí. Z listu Titovi jsme slyšeli o dobrotě, která přináší štěstí všem. Jan píše, že Bůh je láska, a pro dnešní situaci zní velice aktuálně ještě jedna věc, kterou Bůh dává a nabízí. Co to je?

→ Když jsem byl na jednom koncertě, tak při závěrečném loučení zaznělo tradiční přání: „A do nového roku 2023 hlavně to zdraví …“ Najednou se ale paní zpěvačka zarazila a dodala: „A hlavně mír!“ Jako bychom najednou začali vnímat, že jsou i důležitější hodnoty než zdraví. Andělé nad Betlémem nezpívali o zdraví, ale nesli tu důležitou zprávu, co Bůh dává a nabízí. Chválili Boha a říkali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“

→ Dovolte mi tedy, abych se přidal k přání míru a pokoje. Přeji si, aby nadcházející rok přinesl mír na Ukrajinu; přeji si pokoj a mír do všech koutů světa. Prosím ale také o pokoj pro naší někdy tak rozdělenou společnost. Prosím o mír na všechna pracoviště, do našich škol, obcí a měst. Prosím o pokoj pro každou rodinu, pro každé lidské srdce. Sláva na výsostech Bohu a lidem na zemi – pokoj a mír! Veselé Vánoce!