Byli jste někdy v lázních nebo ve wellness? Tak si představte takové lázně bez vody… Barák je to pěknej ale trochu se to míjí účinkem.. Stejně tak je nemyslitelné křesťanství bez Ducha Svatého. Bez vody Ducha svatého nejde být křesťanem stejně jako bez vody nejde být člověkem. Duch svatý není spiritualita, možnost, nebo nadstavba, ale Osoba Boží Trojice, na které stojí a padá naše víra.

Vím, že se při povídání o Duchu svatém někomu vybaví různé konkrétní projevy, ale Duch svatý není nějaká šablona nebo vizáž. Když mluvím o nezbytné důležitosti Ducha svatého, neříkám, že všichni musí vypadat stejně natožpak jako já.. ale pohrdat Duchem je nebezpečná aktivita..

Můžeme se bavit o tom jak se má Duch svatý projevovat v Tvém a mém životě, ale nejde zpochybnit, že se MÁ projevovat – slovy 2. čtení – ty projevy ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný..

Je těžké dostat působení Ducha do slov, a proto i Písmo používá různé obrazy a přirovnání, které nastiňují různé aspekty a pomáhají nám pochopit kým Duch je. Je voda života, která nás obklopuje. Je oheň, kterým hoří naše srdce pro Boží věci stravující vášní. Je vítr, který vane a přináší život. Je olej, kterým jsme pomazáni stejně jako Kristus..

Hodně ze symbolů mají společného, že vyjadřují pohyb a naprostou nezbytnost.

Pohyb – život, akci.. a zároveň život bez ohně na této zemi není možný, připomínají nám obyčejnou nezbytnost Ducha svatého.

A jaký je předpoklad pro přijetí a přijímání Ducha svatého? Slovy evangelia – kdo žízní ať příjde a pije… Touha, hlad, ochota se nechat naplnit je jediným předpokladem. Někdy pleteme důsledky a předpoklady. Například svatost, morální kvality, život ve službě – jsou to co z nás poté bude tryskat, ale není to pro Krista podmínka..

Duch svatý naplní prostor který Mu dáme. Ale často jen pouze ten, který mu dáme. Tedy když říkám přijď Duchu svatý, nemělo by mě překvapovat že příjde, ale zároveň pokud v nějaké oblasti říkám „sem nechoď“ tak se pak nemůžu divit, že tam Boží život nepřichází.. Nebo když říkám „Duchu svatý přijď, ale né takhle“ tak tím taky dávám Bohu podmínky a limity.

Využiju přirovnání s návštěvou – když k nám někdo příjde, tak různé lidi pustíme do různých prostrů – někoho pustíme až k nám do kuchyně, nebo obýváku, ale někoho vyřídíme hned na chodbě nebo i přede dveřmi.. A asi jen málokoho pustíme i do ložnice, nebo snad i do komory, a různých tajných zákoutí a nepořádku..

Pokud věřím, že se Boha nemusíme bát, tak to znamená že ho můžu pustit do všech částí svého srdce a svého života.

Tedy osobně chci, aby se v mém životě cítil Duch svatý jako doma. Aby věděl že je vítaný host a že může cítit příjemně a může se zapojit jak jen chce.. Popisuju tím moji modlitbu: Duchu svatý dělej si co chceš. Můžeš cokoliv.

Ducha svatého se nemusíme bát – v něčem je to jako zamilovanost. Právě ten pojem zamilovanost může posloužit jako další přirovnání které nám pomůže nastínit působení Ducha svatého. Dar Boží zamilovanosti do Něho samého. To že nás Boží království fascinuje, uchvátí, máme touhu mluvit jen o Něm a prostě všechno ve svém životě uzpůsobujeme Božím věcem. Přerovnává priority, vede k sebezáporu, prostě proměňuje život.

Ano vypadáme u toho někdy divně, děláme divné věci.. Taky se na zamilovanost také druzí pohlížejí s despektem – ale víte, jak na to reagují zamilovaní? – „ahhhh tomu nemůžete rozumět“. A v něčem se opravdu zamilovanosti druhého nedá porozumět.. Když Duch svatý pohltí život, těžko se to vysvětluje okolí, ale všichni si všimnou, že je něco jinak..

Ano je to jen přirovnání, protože zamilovanost mezi lidmi má i své stinné stránky atd, ale věřím že zamilovanost do Boha si Duch svatý sám organizuje a činí ji nejen zdravou, ale hlavně trvalou! Duch svatý je nekončící zamilovanost do Božích věcí.

A tohle přirovnání také ukazuje na absurditu tohoto kázání. Jak se dá přednášet o zamilovanosti? Ano, můžeme dělat vědecké rozbory, pozorovat důsledky atd.. ale stejně je zamilovanost něco co je lepší pro zažívání než pro studování.

Duch svatý je zkušenost pro každého – ano potřebujeme i studovat a hledat – trávím stovky hodin přemýšlení nad různými teologickými aspekty – ale stejně je to především zkušenost podobná zamilovanosti..

Dnes nebudu kázání končit modlitbou, ale výzvou k modlitbě. Duch svatý JE. A je fajn se jím nechat naplnit a proměnit. Pro každého kdo chce je Duch svatý k dispozici a to nevyčerpatelně – tedy můžeme se znovu a znovu naplňovat živým Bohem.. A my jako církev a farnost jsme k dispozici každému kdo by chtěl nějak pomoct v hledání Ducha ve vašem životě.. Vím že o tom žvaním pořád dokola, ale promiňte, jsem zamilovaný.. Jsem zamilovaný Duchem svatým už několik let a tak pořád mluvím o svém milovaném Ježíši a o tom co On dovede.. A přál bych to každému.