Když jsme zhruba před 20 lety měli víkendovou akci pro mladé ve věku 12 – 16 let a nechávali jsme jim psát výhody a nevýhody muže a ženy, tak to dopadlo, jak jsem očekával. Kluci neměli problém napsat spoustu výhod, které mají, a jaké mají ženy nevýhody, a nevýhod mužů napsali jen pár. Také holky neměli problém napsat spoustu výhod, které mají ženy a nevýhod bylo jen pár. Když jsem tento výsledek říkal mámě, tak byla ráda, že to mladí takto mají, a na rozdíl ode mě to vůbec nebrala jako samozřejmé. Možná měla prorockého ducha.

→ Když něco podobného nechávám psát dnešním biřmovancům, tak bývají výsledky jiné. Kluci jen těžko dávají dohromady jaké to má výhody být mužem a slečny jen těžko hledají výhody být ženou. Nevýhod vidí spoustu! Co se to za těch 20 let vlastně stalo? A do této rozkolísanosti mladých naší doby přichází ideologie, která na jednu stranu tvrdí, že vůbec není důležité, čím člověk je, že vlastnosti, schopnosti, dovednosti atd. typické pro muže nebo typické pro ženu neexistují, že jedinou odlišností jsou vnější pohlavní orgány; a na druhou stranu říká, že si člověk může vybrat kým je a že neexistují jen dvě pohlaví a přirozené odchylky, kterých je v řádech zlomků promile, ale že je neomezený počet pohlaví.

→ Jenže člověk se ptá, zda k tomu všemu nepřispěl i apoštol Pavel, který jak jsme slyšeli docela jasně píše: „Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy … Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.“ Křesťané pak v průběhu staletí přejali evangelium i s dobovým kontextem a ženy byly dlouhou dobu vnímány jako lidé druhé kategorie. Dlouho nám trvalo, než jsme měli první panovnice a volební právo jsme přiznali ženám až začátkem 20. století (výjimkou je Nový Zéland). A dodnes mnoho mužů i v katolickém prostředí se dívá na ženy tak trochu svrchu a s pocitem nadřazenosti. Říkám to jako člověk, který má tři sestry a žádného bratra, 7 neteří a 3 synovce.

→ Divíme se tomu, kolik dívek se chce stát chlapci, a přitom stále vytváříme prostředí, kde vzájemná rovnost práv, důstojnosti, hodnoty … je jen prázdným pojmem. Debatujeme o svěcení žen, a přitom pak mluvíme o slepicích a chováme se někdy k ženám jako k služkám. Někde pak zavládne druhý extrém a když se přizná ženám rovnost v právech a důstojnosti, tak se pak řekne, že jsou si muži a ženy nejen rovni, ale že jsou stejní. Kdo má trochu otevřenou hlavu anebo třeba jen sleduje sport, tak dobře ví, že muži a ženy nejsou stejní. Alžírská boxerka Imán Chalífová je svým způsobem hříčkou přírody a nevíme, jak k ní přistupovat, přesto bych se klonil ke slovům Italské premiérky: „Myslím, že osobám s mužskou genetikou by neměli dovolit zápasit se ženami. A ne proto, abyste tuhle osobu diskriminovali, ale abyste ochránili práva ženských sportovkyň zápasit za rovných podmínek.“

→ Mnozí, když vidí zkázu, kterou působí genderová ideologie, tak hledají záchranu v nějaké mocnosti – říkejme jí biblicky třeba Egypt – další se utíkají k bohům Amoritů, tedy k různým podivným náboženstvím a duchovním směrům. Já ale chci opakovat spolu s Jozuem: „Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Spolu s Petrem si uvědomuji: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života …“ Není jiná cesta, jak vybřednout z marasmu naší doby než Ježíš, protože On je cesta …

→ Dovolím si také vzít do ochrany apoštola Pavla, který byl sice v mnohém ovlivněn svou dobou – jako konec konců my všichni – který ale nepřestal hlásat evangelium. V listu Galaťanům třeba napsal: … už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. (Gal 3, 28) A také to dnešní čtení nezačíná podřízeností žen, ale slovy: Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. A delší je pasáž, ve které mužům připomíná lásku než ta o podřízenosti žen. → My muži, máme být rádi, že jsme muži, a máme se učit milovat stejně jako miloval Ježíš, i když nám to popravdě řečeno moc nejde. Vy ženy, máte být rády, že jste ženy, protože Bůh se narodil z ženy, Panna Maria byla vzata s tělem i duší do nebeské slávy a je naší Matkou a Královnou a pod křížem stál jen jediný apoštol, ale tři ženy: jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská.