Rusko mobilizuje 300 tisíc mužů a podle utajovaného paragrafu to možná bude i milion mužů. Celý svět sleduje boháče, který tuto mobilizaci vyhlásil a který se stává stále více necitlivým nejen k lidem na Ukrajině, ale i ke svému vlastnímu národu. Nevnímá hodnotu lidského života, nevidí Lazara u svých dveří.

→ Jenže nestali jsme se i my těmi, kteří vidí především sami sebe a své skromné bohatství. Moc toho sice nemáme, ale o to víc na tom lpíme a běda tomu, kdo by nás o to chtěl připravit. Nemyslím teď na oprávněné obavy lidí, kteří žili od výplaty k výplatě a teď, když se vše zdražilo, tak neví, jak dál. Jde mi o lidi, kteří se domnívají, že oni mají nárok na to či ono a že Ukrajinci nebo kdokoli jiný nemá nárok na nic. Problém toho boháče nebylo jeho bohatství, ale to že nevnímá Lazara u svých dveří. Lazara, kterému by stačilo to, co padalo z boháčova stolu, to co ten boháč stejně nepotřeboval.

→ Zapomněli jsme, kdo všechno je náš bratr, ale Hospodin se nás znovu ptá: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ (Gen 4,9) Ne, už nejsme jen nevšímaví ke svým bratřím, ale velmi často je nenávidíme. Kolik nevraživosti, pomluv a odsuzování je mezi lidmi. Bratrovražedná válka na Ukrajině je jen vrcholem ledovce, který ukazuje, jak hluboké je rozdělení mezi lidmi. Tak proč už Bůh konečně neudělá nějaký pořádný zázrak, aby se všichni lidé obrátili a měli se rádi.

→ Kolik zázračných uzdravení se na světě událo, kolik eucharistických zázraků, kolik těl světců se nerozkládá, kolik dalších zázraků existuje. Jako jeden příklad za mnohé plášť Juana Diega s obrazem Panny Marie v Guadalupe. Tento plášť z agávové látky ze 16. století, který se měl nejpozději po 40 letech rozpadnout, je naprosto zachovalý. Obraz P. Marie nenese žádné stopy tahů štětce, je barevný a svěží, ale barviva se nedaří identifikovat, nepodobají se ničemu, co se v malířské technice používá. Barvy podobně jako perleť mění svůj odstín podle toho z jaké vzdálenosti a pod jakým úhlem obraz pozorujeme. Kresba je zde pouze na povrchu, nevpita dovnitř. V očních panenkách je zde obraz Juana Diega a dalších osob přítomných při audienci Juana Diega před biskupem Zumárragou. A to je umístěno v oční panence o velikosti špendlíkové hlavičky.

→ Člověk si říká, že tolik zázraků a tak zřetelné zázraky musí lidi přimět k tomu, aby uznali Boží existenci a to že Bůh v tomto světě působí, aby se obrátili a začali žít podle Desatera a podle Ježíšových slov v evangeliu. Jenže zakoušíme, jak moc je pravdivé: Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých. Na tomto světě se zatím nestal zázrak, který by člověka přinutil Boha přijmout. Je zde totiž dost světla pro ty, kteří chtějí vidět, ale také dost tmy pro ty, kteří vidět nechtějí.

→ Připadám si docela často jako ten boháč, který radí Abrahámovi, co má dělat. Já totiž někdy radím samotnému Pánu Bohu, co by měl udělat, co všechno by se mělo ve světě změnit, kdo všechno by měl vstát z mrtvých. Jenže z toho příběhu, který jsme slyšeli, je jasné, že problém není v tom, co dělá nebo nedělá Abrahám. Problém je v tom, jak se boháč chová za svého života. Problém našeho světa není v tom, co dělá nebo nedělá Bůh, problém je v tom, jak jednáme my.

→ Velmi se tedy omlouvám za všechnu necitlivost k lidem okolo sebe, za všechny ty situace, kdy si lidé kolem mne připadali nepřijati, nepochopeni, odmítnuti, odsouzeni. To, že jsem to tak obvykle nemyslel, mě nezbavuje viny. Prosím o odpuštění a vím, že opravdová lítost s sebou nese touhu po nápravě. Chci každého člověka znovu vidět jako svého milovaného bratra, chci každému přát dobro, chci mít úctu k jeho názoru, chci mu pomoci podle svých možností a podle toho, co je Boží vůle.

→ Úžasné je, že Bůh neopouští tento svět a přes všechny naše chyby a hříchy nás doprovází a zůstává s námi. Koná mnoho zázraků, i když asi méně než bychom chtěli, tak rozhodně více než jsme ochotni si přiznat. Ve světě je i nadále dost Lazarů, kteří žijí v nejrůznějších druzích bídy. Je zde ale i dost těch, kteří jim mohou pomoci. Nemusíme čekat na zázrak, někdy stačí udělat drobný dobrý skutek. Nezměníme všechnu bídu světa, ale možná alespoň trochu změníme sami sebe a lidé v našem okolí tu změnu pocítí také. Problém našeho světa není v množství Lazarů, ale v chování boháčů. A boháči to nejsou ti druzí, to jsem já. Kriste, prosím, pomoz mi mít rád! Pomoz mi, abych měl rád ne podle svého výběru, ale podle Tvého nejsvětějšího srdce, kde je místo pro každého.