Co to pro nás znamená, že Bůh žije v Trojici, že v Bohu je společenství osob Otce, Syna a Ducha sv.? Pro mnohé to nejspíš neznamená vůbec nic. Někdo v tom vidí způsob, jak Boha lépe pochopit a že jsou to vlastně různé způsoby, jak se k nám jediný Bůh přibližuje. Pro dalšího je Trojice zkrátka něco, co překračuje náš rozum a o čem nemá smysl moc přemýšlet. Někteří Trojici vnímají prostě jako tři bohy, kteří mají dobrou partu a drží pospolu.

Jenže víra v Trojici je důležitá: patří mezi základní pravdy víry, byly jsme pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, při velkém kříži jmenujeme Trojici. A jednotlivé osoby nejsvětější Trojice nejsou jen různá pojmenování pro Boha či různé způsoby, jak se k nám Bůh přibližuje, ale jsou to opravdu Božské osoby! A tyto tři Božské osoby nejsou tři bohové, ale opravdu jeden jediný Bůh! – Někdo řekne: „Nó, to je moc hezký, ale je to tak důležitý?“

Troufnu si říct, že je to životně důležité a pokusím se na příkladě vysvětlit proč. Myslím, že každý z nás byl na nějaké úžasné křesťanské zbožné akci, která stála na jednom člověku. Mohl to být člověk zlatý a svatý, a přesto to nebylo úplně ono. Doufám, že většina z nás byla někdy na akci, za kterou stálo společenství – nemyslím šéf a pomocníci, ale opravdové společenství, které tu akci společně připravovalo, nechali se vést Duchem sv., modlili se za to, ale především to fakt dělali společně. Člověku to přišlo úžasné a možná ani nevěděl proč. Ti lidé tam totiž vytvořili společenství na základě Trojice a my jsme se k tomu už mohli jenom přidat.

Přál bych si, abychom ve farnosti vytvářeli takové společenství, aby zde bylo jádro těch, kteří přes všechny naše chyby a hříchy se snažíme žít na způsob Trojice. Co to znamená? Osoby Trojice všechno, co konají navenek dělají společně, jak jsme o tom mluvili posledně. V Trojici je vzájemná Láska, kde Otec vše dává Synovi a Syn to plně přijímá a vše vrací Otci a společně vydychují Ducha sv. Je to Láska plná a absolutní.

A tady si říkám: jste úžasní, a dokonce i mě vedete k tomu, abych vám to moc nekazil, jenže na tohle nemáme! Nejsvětější Trojice je zkrátka Nejsvětější Trojice – na tohle fakt nemáme. Sami určitě ne, ale my všichni jsme tak trochu součástí Nejsvětější Trojice. Dostali jsme ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Bůh – Trojice – tak pro nás není jen někdo cizí, vnější. My můžeme volat stejně jako Ježíš: „Abba, Otče!“ Patříme do Trojice.

Není to paráda?! Nikdo z nás se nejspíš nedostane do jedné formace s Pastrňákem na MS, nikoho z nás si asi nevybere Kateřina Siniaková za parťáka do deblu, nikdo z nás si asi nezahraje divadlo se Zdeňkem Svěrákem, ale patříme k nejsvětější Trojici – tvoříme jednu lajnu s Otcem i Synem i Duchem sv. Tak tohle je fakt bomba! Jak jsme to slyšeli v 1. čtení: Ptej se od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet.  To je něco tak nádherného, že se tomu ani nechce věřit a promiňte mi tu drzost, ale obávám se, že tomu ve skutečnosti ani nevěříme.

Obávám se, že je v nás až dosud živý starý blud kněze Aria, že totiž Ježíš – Slovo – Logos – pro nás není Bohem v pravém a vlastním smyslu, ale pouze v přeneseném, tedy že Kristus byl přijat za syna Otce v předzvědění svých vlastních zásluh. Pak tedy Ježíš nepatří do Trojice, pak v pravém slova smyslu není Trojice a my jsme Boží děti spíše ve smyslu jako například děti této doby, a ne jako děti svých rodičů.

Jenže Ježíš je opravdu pravý Bůh, Bůh z Boha … Duch sv. je pravým Bohem, a přitom je jen jeden Bůh. Víra v Trojici pak není jen otázka poznání, nejedná se o akademickou záležitost. Víra je věc vztahu a máme mít osobní vztah ke každé z osob Trojice a pro své spojení s Kristem, díky našemu křtu ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, patříme k Trojici, jsme Boží děti, hrajeme s nejsvětější Trojicí v jedné lajně, můžeme žít na způsob Trojice. Takové společenství tvoří církev a pokud toto někdo doopravdy zažije, tak chce patřit do takového společenství.