V mnoha věcech jsme se v poslední době museli uskromnit, ale přesto si stále nežijeme špatně. Jistě jsou lidé, kteří balancovali na hraně a teď se ocitli v krajní nouzi. Potřebných přibylo. Ovšem většinu lidí netrápí to, jak se mají teď, ale spíše obavy z budoucnosti. Paradoxem doby je, že spolu s narůstajícími obavami narůstá i počet těch, kteří doufají, že třeba za rok na tom budou finančně lépe.

→ V době války na Ukrajině, v době energetické krize, v době nebývale vysoké inflace někteří propadají beznaději a jiní hledají nejrůznější mihotavá světla, že snad bude zase líp. Asi i v době Noemově byli ti, kteří se neměli špatně a doufali, že bude líp, a jiní zase reptali na to, jaká je strašná doba a jak se lidé hrozně chovají. Ovšem jenom Noe, jeho manželka, jejich tři synové a jejich manželky vstoupili do archy. Bůh nám nenabízí nějaká mihotavá světla, ale On sám je pro nás světlem a Izaiáš nás vybízí: „… choďme v Hospodinově světle!“

→ Naděje, kterou dává Kristus není nějaká laciná útěcha, že za rok snad možná bude o trochu lépe. Kolik lidí si to myslelo před rokem, když na mnohá místa mohli jen očkovaní nebo ti, kteří prodělali covid 19 a počty odhalených nakažených překonávali rekordy. Nikdo z nás tehdy nevěděl, co se stane 24. února. Naděje, kterou přináší Ježíš je, že se můžeme obléci v Pána Ježíše Krista. To je ovšem dost divná věta, kterou Pavel v listu Římanům píše a co vlastně znamená?

→ V antice se někdy tělo srovnávalo s rouchem, do kterého se člověk obléká. Pavel tento obraz přenáší na tělo Kristovo – na církev. Patříme do společenství církve, těla Kristova, Bůh na nás hledí se zalíbením a v tom je naše naděje. Opravdu živá společenství církve jsou záchranou pro naši dobu, protože jsou záchranou pro všechny doby až do konce světa. Jsou záchranou nejen v tom, že nám pomáhají na cestě do nebe, ale také zcela prakticky nám pomáhají i na této zemi.

→ Ovšem ne každý, kdo chodí do kostela je oblečen v Pána Ježíše Krista – tedy nedílnou součástí živého společenství církve. Jak jsme slyšeli v evangeliu: Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. To se může týkat dvou lidí v jednom kostele, dvou lidí z jednoho společenství.

→ Naděje, kterou nám nabízí Ježíš je tedy naděje, která plyne ze společenství s ním a ze společenství těch, kteří opravdově s Kristem žijí a vytvářejí shromáždění Páně – ekklésia Kyriaké – církev. Skutečně žité společenství církve, to že jsme oblečeni v Pána Ježíše Krista, nám jednak pomáhá, abychom vytrvali v modlitbě, zbavovali se hříchů, usilovali o dobro, tedy směřovali do nebe, ale také nám pomáhá tady a teď. O prvních křesťanech platilo: … nikdo u nich nežil v nouzi. (Sk 4,34a)

→ Jsou lidé, kteří se zajišťují pouze majetkem a v něj vkládají všechny své naděje. Bratři a sestry na Ukrajině by nám mohli vyprávět, jak je to vratké. Někteří se zajišťují vztahy s lidmi bez Boha, bez opravdového ukotvení v Kristu. Opuštění rodiče, podvedení milenci, zrazení přátelé by také mohly vyprávět své. Je třeba se probrat ze spánku … Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty … oblečte se v Pána Ježíše Krista. Zajistěme si svou budoucnost svým vztahem ke Kristu a dalšími vztahy, které z něj vycházejí.

→ A nemysleme přitom jen na sebe, ale uvědomme si, jak píše pan arcibiskup: Dnes, kdy se říká, že svět je od Boha daleko, máme zvláštní úkol. Ten svět nebude bez Boha, když věřící nechají Boha vstupovat do světa skrze své skutky a svůj život ve shodě s vůlí Boží. K tomu se hlásíme, když po kázání povstaneme a voláme: Věřím. Neříkáme to vlastními slovy, ale formulí v církvi užívanou po dlouhá staletí, abychom vyjádřili ochotu svědčit o Bohu a jeho slově sice osobně, ale ne podle svého, nýbrž v jednotě s církví všech dob – tedy ve společenství, a tak společně s Kristem a ve společenství mezi námi máme přinášet světu naději – pravou a skutečnou!

A ta naděje má jméno – advent! Příchod! Bůh nás neopustil, On přišel na tuto zem v chudých jeslích. On jednou přijde na konci našeho života, aby udělal konec všem našim trápením. Kristus přijde na konci tohoto světa, aby ukončil všechna trápení všech lidí. Ježíš k nám přichází každý den a každým okamžikem, aby byl s námi, aby nám pomohl, aby nám nabídl svůj pokoj a radost. Nesme toto radostné adventní poselství do světa okolo nás!