Opravu se dá s všemohoucím Bohem dohadovat jako na tržišti někde v Orientu. Fakt je možné přemluvit Pána Boha k něčemu, co původně nechtěl, jak se to zdá z prvního čtení a jak k tomu zdá se vybízí Ježíš v evangeliu. Není to s Boží vůlí a s Božími rozhodnutími trochu jinak? Vždyť přece vyznáváme Boží neměnnost a to, co se děje ve světě je v Boží mysli již od věků. Nebo snad ne?

→ Něco na tom je, ale tady bych chtěl připomenout to, o čem jsem mluvil před týdnem, že Boží skutečnosti nemůžeme zcela pochopit, že překračují náš rozum a že jim rozumíme jen na základě určitých podobenství. Jak si představujeme Boží věčnost? Většinou tak, že Bůh tu byl vždycky a vždycky tu bude, ale nejsme schopni si představit to, že Bůh všechen čas od nekonečna do nekonečna prožívá v jednom přítomném okamžiku – Božím nyní.

→ Nemyslím si, že by se Bůh změnil během svého rozhovoru s Abrahámem ohledně Sodomy a Gomory, že by napřed byl připraven tato města zničit bez ohledu na to, zda je tam pár desítek spravedlivých a pak už by stačilo v Sodomě jen 10 spravedlivých. Ne Bůh se nezměnil, ale někdo přeci jen ano – Abrahám. Jeho milosrdenství se prohloubilo a stalo se podobnějším milosrdenství Božímu. Modlitba především proměňuje nás, když člověk za různé věci prosí a děkuje, tak si uvědomuje, co vše od Boha má. Když prosíme za správné věci, tak se naše vůle stává podobnější Boží vůli.

→ Můj největší zážitek z letošní pouti do Medugorje se odehrál po jedné ranní mši sv., kdy za mnou přišla paní ze Slovenka a prosila, zda bych mohl odsloužit 5 mší sv. Vzhledem k tomu, že nepožadovala, aby to bylo v Medugorje, tak jsem těchto 5 intencí přijal. Když jsem otevíral obálku, tak jsem čekal, že tam bude seznam jmen a přímení všech možných příbuzných a přátel. Ale byla tam jen jedna věta: „Ponížene prosím odslúžit 5 x sv. omšu za nepriateľov.“ A u toho 50 euro. Tři z těch mší sv. už jsem odsloužil a nevím do jaké míry se proměnili nepřátelé té paní, ale ona už proměněná je.

→ Tady se možná někdo zeptá, zda to tedy není podvod, když už Bůh všechno předem rozhodl, tak proč se modlit. Nemohl bych se formovat i nějak jinak a pravdivěji, když modlitbou stejně nic nezměním? Jenže u Boha i ty naše modlitby jsou stále přítomné – ve věčném nyní – to není tak, že by byly zbytečné. Pan kardinál Špidlík k tomu říkal krásné podobenství, které rád opakuji: Já už jsem v Boží mysli od věčnosti, a přece moje máma je moje máma a můj táta je můj táta, kdyby tu nebyli moji rodiče, tak bych nebyl. Tedy modlitby jsou rodiče událostí, které se odehrávají ve světě. Bůh je zná již od věčnosti a započítal je.

→ Nikdo z evangelistů nezdůrazňuje důležitost modlitby tak jako Lukáš. Už na začátku zde máme Mariin chvalozpěv, Zachariášův chvalozpěv, Simeonovu modlitbu. Pak zde často najdeme modlitbu jako téma v Ježíšově vyučování, Ježíše, který se modlí a povzbuzuje k modlitbě. Zde najdeme podobenství o bezbožném soudci a vdově, podobenství o farizeovi a celníkovi v chrámě. Eschatologická řeč vrcholí výzvou k modlitbě: „Proto bděte a modlete se v každé době…“ (Lk 21,36) Lukáš představuje Ježíše, jak se modlí před všemi významnými okamžiky svého veřejného působení i při smrtelné úzkosti na Olivové hoře i při umírání na kříži: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“

→ U Lukáše Ježíš neučí apoštoly Otčenáš v rámci nějaké obsáhlé řeči, jak to máme u Matouše, ale apoštolové vidí Ježíše se modlit, a proto ho prosí, aby je naučil modlitbě. Vidí Ježíše, jak se modlí a chtějí prožívat to samé, chtějí se cítit stejně, chtějí vypadat stejně. Zdá se jako by dnešní svět pohltila temnota a hadi a štíři naplnili lidská srdce a ďábel se znovu tváří jako vládce tohoto světa, ale ještě je zde síla modlitby. Je zde Ježíš, který se modlí a který nás učí modlitbě, který nás ujišťuje: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Ježíš, který jasně říká, že náš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí! Ano, prosme v modlitbě o dar Ducha svatého, vyprosme si Boží Lásku, která zachraňuje svět a otevírá dveře naději.