Všechny reklamy nabízejí úžasný výrobek, ale víme, že zdaleka ne všechny výrobky jsou úžasné. Všechny strany nabízejí skoncování s korupcí, rozvoj vzdělání a vědy, investice do infrastruktury, kultury a ekologie, ale realita bývá často jiná. Něco jiného se říká a něco jiného se koná. Možná máme pocit, že je to nešvar současné doby, že v minulosti byli přeci lidé čestní, spravedliví a upřímní.

→ Kniha proroka Jeremiáše nám ukazuje, že i před 2600 lety to nebylo moc jiné. Potom co Babyloňané dobyli poprvé Jeruzalém a sesadili krále Jojakína, tak dosadili za krále jeho strýce Matanjáše, kterému změnili jméno na Sidkijáš, což znamená „Hospodin je spravedlivý“. A tento král se jménem – „Hospodin je spravedlivý“ – nechává Jeremiáše v rukou velmožů, kteří ho nenávidí, vhodili ho do cisterny a chtějí ho zabít. Jak může někdo se jménem „Hospodin je spravedlivý“ dopustit takovou nespravedlnost?! Dá se ještě někomu věřit?

→ Jeremiáš nás v tom dnešním čtení ujišťuje, že přijde někdo, komu se dá věřit a jeho jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“ – nebude jen nějaká reklama, předvolební kampaň či ironické označení, ale skutečnost! Věříme, že Pán Ježíš je ten Davidův zákonitý výhonek – tedy potomek krále Davida – který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi.

→ Určitě je to krásný slib a věřím, že Pán Ježíš je pravý člověk a pravý Bůh a věřím v jednu ze základních pravd víry, že Bůh je nejvýš spravedlivý. O spravedlnosti Ježíše Krista nemám nejmenších pochybností, ale že by se nějak uskutečňovalo právo a spravedlnost na zemi, tak toho jsem si zatím moc nevšiml.

→ Je pravda, že zatím Pán Ježíš uskutečňuje právo a spravedlnost na zemi jen skrytě. Jednou – v den druhého Kristova příchodu – se spravedlnost, kterou Ježíš přináší uskuteční zjevně a naplno. To nemá být důvod k obavám nebo příležitost ke strašení lidí, to má být zdroj velké naděje: Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.

→ Ta dnešní biblická čtení i celý advent mají být zdrojem velké naděje. Ovšem o jakou naději se jedná? Benedikt XVI. v encyklice Spes salvi píše: V tomto smyslu platí, že, kdo nezná Boha, může mít množství nadějí, ale nakonec je bez naděje, bez velké naděje, která podpírá celý život (srov. Ef 2,12). Opravdovou, velkou lidskou naději, která vydrží všechna ztroskotání, může být jen Bůh – ten Bůh, který nás miloval a miluje „až do krajnosti“, „až do konce“.

→ Potřebujeme nejrůznější naděje, ale jak jde život dál, tak si najednou uvědomujeme, že nás ty drobné a větší naděje neuspokojují. Člověk si může s filmovým klasikem naplánovat dokončení školy, první dítě a dovolenou v Jugoslávii – nebo dnes asi spíš pozici ředitele, výstavbu vili a dovolenou na Seychelách – ovšem dosažení těchto věcí nepřináší plné uspokojení. Potřebujeme velkou naději, která všechno ostatní přesahuje. Potřebujeme Boha a jeho království.

→ Jak opět píše papež Benedikt: Jeho království není jakýsi imaginární „onen svět“, umístěný do budoucnosti, která nikdy nenastane; jeho království je tam, kde je člověk milován a kde nás zastihne jeho láska. Jen jeho láska nám umožňuje, abychom ve vší střízlivosti, den po dni vytrvali ve světě, který je nedokonalý, a neztráceli elán a naději.

→ Když víme, že se jednou Boží spravedlnost naplní, že dojdeme spásy a budeme bydlet v bezpečí, že se blíží naše vykoupení, naše záchrana, tak nám to pomáhá, abychom byli bdělí a modlili se v každé době. Pak má smysl se nejen vyvarovat nestřídmosti a opilství, ale také usilovat o to, aby naše srdce nebyla zatížena pozemskými starostmi. To znamená nenechat se převálcovat tímto světem a jeho logikou reklamy, úspěchu a zisku. To znamená nenechat se pohltit mentalitou sobectví, ale dál v pokoře usilovat o lásku. Přes všechny své chyby dovolit Pánu, aby v nás stále víc a více rozhojňoval lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, protože se blíží naše vykoupení.