Nejprve se musím přiznat, že nevím, zda máme dál pokračovat ve mši sv., protože jsem v pátek těžce zhřešil – tedy alespoň podle některých. Byl jsem totiž u prezidentských voleb a volil toho kandidáta, o němž jedna paní prohlásila, že ten, kdo ho volí, tak se dopouští těžkého hříchu. Tedy mne přímo to neřekla, ale jedné mé známé, která mi celá vyděšená volala. Uklidnil jsem jí, že ani jeden z kandidátů není v názorech na gender a další ožehavé etické otázky v souladu s katolickou církví a ať se tedy zcela svobodně rozhodne pro toho, kdo podle ní bude větším přínosem pro tuto zem.

→ Tedy mohu vás uklidnit, to že jsem byl v pátek u voleb a volil toho a toho kandidáta, hřích není, a ve mši sv. tedy pokračovat budeme. Mám ovšem jiný problém. Je to pokušení považovat lidi, kteří přicházejí s tím, že volit toho nebo onoho, je těžký hřích, za lidi trochu mdlého rozumu, za lidi chudé duchem, a povyšovat se nad ně. Připadám si trochu jako apoštolové na hoře blahoslavenství, kteří jsou u Ježíše a vidí zástupy lidí všeho druhu. Mezi nimi je určitě mnoho těch, kteří přišli jen kvůli tomu, aby uviděli další zázrak a kteří vůbec nechápou, že jde o něco hlubšího. Učedníci se právem ušklíbají, ale Ježíš jim svýma očima řekne: „Neušklíbejte se!“ a nahlas dodá: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“

→ Máme někdy sklon toto blahoslavenství vnímat jen jako to oč máme usilovat, že máme mít duši chudého (Jeruzalémská bible). Ten, kdo nelpí na majetku, kdo nelpí na tom, co v životě dosáhl, kdo nelpí na svém postavení, vzdělání, schopnostech … kdo je dostatečně pokorný, tak je lépe připraven k přijetí nebeského království. Určitě je to oprávněný výklad. Ovšem je to jen jeden z možných výkladů.

→ Pak je ovšem možné toho chudého duchem vnímat právě jako toho, kdo nemá vlastní duchovní bohatství. To mohli být právě všichni ti, kteří byli součástí zástupů u Ježíše a šlo jim jen a jen o senzaci. To mohou být lidé s duševním nebo mentálním postižením.

To mohou být lidé, kteří vnitřně zkrachovali. Navenek to možná daleko dotáhli, ale ve skutečnosti nemají být na co hrdí. Všechny tyto možnosti mají společné to, že člověk – kdyby mohl svobodně volit – tak si to nevybere. Ale také mají společné to, že Bůh si je vybral, že On o ně stojí, že jejich je nebeské království.

→ Pro mě tento pohled na první tři blahoslavenství je pohledem novým, a přitom ta základní myšlenka je pro mne celoživotně důležitá. Ježíš nezavrhuje ani lidi duchovně vyprázdněné – chudé v duchu; ani plačící – možná ubrečené kvůli maličkostem možná zoufalé pro svou malou víru; ani tiché – možná jsou to ti, kteří se nedovedou ozvat; možná ti, kteří se ozývají ale nikdo je neposlouchá. Ježíš je skutečně nezavrhuje, naopak jsou to právě oni, kdo získají nebeské království, potěšení a zemi za dědictví.

→ První tři blahoslavenství nemusíme brát jen jako něco o co máme usilovat a nemusíme si tu první část vždy vykládat jen pozitivně. Tedy, že máme mít duši chudého a být pokorní, že máme mít soucit s potřebnými a že máme plakat s plačícími a že máme být programově mírní a tišší a nepoužívat za každou cenu ostrých loktů a vše si vykřičet. Můžeme tu první část chápat v celé šíři významu a vztáhnout ji na lidi kolem nás.

→ Totiž, že ti, dle nás mdlého rozumu, ti, kteří nemají vlastní duchovní bohatství, a věří všemu možnému, ti, kteří jsou schopni volbu jednoho prezidentského kandidáta označit za těžký hřích, přestože oba kandidáti mají názory, které jsou v rozporu s morálním učením církve, že právě ti jsou také Bohem milováni, že i jejich je nebeské království. A opravdu varujme se, abychom nikým z těchto nepatrných nepohrdali. (Mt 18,10) Neříkám, že nás blahoslavenství nevedou k tomu, abychom o určité věci usilovali, ale věřím, že nás také vedou k úctě ke každému člověku, abychom se ho snažili vidět tak, jak ho vidí Bůh. A nejúžasnější na tom je, že pak jsou šancí i pro mě, protože i já jsem někdy duchovně vyprázdněný, ubrečený, ublížený a zakřiknutý, a tak se mohu radovat z toho, že i já mohu získat nebeské království, potěšení a zemi za dědictví, protože to říká Ježíš, protože to rozhodl Nebeský Otec.