Tak pokud tohle evangelium slyšel můj prasynovec, tak nejspíš prohlásil: „To je teda dost morbidní.“ Nám už to ani nepřijde, čteme si pašije každý rok, a stejně tomu moc nerozumíme. Ježíšova smrt totiž není smrt nějakého člověka. Ježíšova smrt má nekonečnou hodnotu, protože On je nekonečný Bůh. Stačila na všechny hříchy světa. Neexistuje hřích, na který by nestačila. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Bůh miluje stejně tady naše nejvěrnější farníky i ty největší zločince, a tomu se říká milost, a přesto je to spravedlivé, protože i se mnou smluvil denár a doufám, že obstojím a že svůj denár nakonec dostanu.

→ Jenže mě letos oslovila jiná věc v souvislosti s květnou nedělí, a to je ten vstup. Prosím vás Ježíš přece ve svém Božství ví, co ho v Jeruzalémě čeká a ve svém lidství to dobře tuší, tak proč takový vjezd do Jeruzaléma. Proč takové entrée? Řečeno slovy klasika: „Co je to za klauni?“

→ Ano, určitě v tom je naplnění Zachariášova proroctví o příchodu Mesiáše jako králi pokoje. Už samotné zrekvírování dopravního prostředku a navíc prostředku, na kterém nikdo neseděl je projevem královské moci. Ozývá se tu proroctví i z první knihy Mojžíšovi, že Juda nebude zbaven žezla, dokud nepřijde Vládce a ten přiváže oslíka k vinné révě. (srov. Gen 49,10n) Ježíš se tu prohlašuje za Krále, ale zároveň ukazuje, že jeho moc nestaví na násilí, ale na Božím pokoji.

→ Ovšem já si dovolím říct, že smysl tohoto Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma je ještě jiný než naplnění starozákonních proroctví, že zde jde o víc než ukázat Ježíše jako Krále a Mesiáše, kde zvláště volání „hosana“ ukazuje jasně na Mesiáše.

→ Ježíš totiž ve svém lidství nejspíš potřeboval zažít toto oslavování zástupy, toto volání „hosana“, toto přijetí od těch zástupů, kteří ho doprovázeli. Ježíš to potřeboval jako povzbuzení pro to, co ho čeká, pro svůj krvavý pot v Getsemanech, pro svou agónii na kříži, kdy ve svém lidství prožije opuštěnost od Boha a bude volat: „Bože proč? Proč jsi mě opustil?!“ Ježíš to potřeboval, aby měl dost síly tím vším projít a vytrvat až do konce.

→ Když jsem jednomu františkánovi po jedné akci, která se celkem povedla, ale byla málo navštívena říkal: „No, třeba je to dobře, alespoň nezpychneme.“ Tak mi na to řekl: „Nebo bychom byli povzbuzeni.“ Někdy je dobře, když se něco podaří se vším všudy, někdy člověk potřebuje zažít povzbuzení a úspěch, přijetí a nejspíš i určitou oslavu sebe sama. Říkám to jako někdo, kdo tyto věci těžce snáší, kdo moc neví, jak odpovědět na pochvalu, ale zároveň jako někdo, kdo ví, že i tyto věci potřebuje. A jestli Bůh nám dává také útěchy, tak je nezlehčujme. Při vší úctě k Jobovi si dovolím upravit jeho výrok: „Zlo bereme od Boha a dobro brát nemáme?“ (srov. Job 2,10)