Použito čtení z cyklu A – evangelium z Jan 4, 5 – 42

Víme, že i u těch nejkrásnějších věcí, záleží na tom, kdo je prodává a kdo je jak prezentuje. Jsou lidé, kteří několikrát nabouranou starou škodovku dokáží představit tak, že máte pocit, že kupujete nejnovější mercedes. Ovšem jsou také lidé, kteří i nejkrásnější šaty představí tak, že máte pocit, že jde o kus hadru. Také u myšlenek, názorů a náboženství záleží na tom, jak se prezentují, což chápou ideologové všech dob. Jenže Ježíš jedná úplně jinak, než bychom očekávali.

→ Koho pověří Kristus, aby ho hlásal obyvatelům města Sychar? Ženu, která žije s šestým mužem bez řádného svazku. Ženu, která se už raději neukazuje mezi lidmi, a proto jde v poledne ke studni. A toto prosím není náhodný výběr, vždyť Ježíš je pravý Bůh. Ježíš záměrně vybírá tuto ženu, protože ona nebude hlásat sebe a své úspěchy – vždyť její život je jeden krach za druhým – ale bude hlásat opravdu Krista. Tato žena nakonec dovede Samaritány k Ježíši a umožní jim, aby ho sami slyšeli a poznali, že je to skutečně Spasitel světa.

→ Zajímavé je, že biblisté se dohadují, kde bylo to město Sychar. Jakubova studna je dodnes známá a byl nad ní vystavěn křesťanský kostel, ale město Sychar známo není. Byla vyloučena obec Šekem, protože ta zanikla v 1. století před Kristem, a tak mnozí uvažují o osadě Aškar. A já si myslím, že tato nejednoznačnost určení nám umožňuje, abychom si i naši obec, naše město, pojmenovali Sychar. Každý z nás může být tím nehodným hříšníkem, který se setkal s Ježíšem a dostal pozvání, aby obyvatelům svého města zvěstoval Krista, který dává pramen vody tryskající do života věčného.

→ Co nebo kdo ovšem je tím pramenem vody tryskající do života věčného? Ježíš tu neslibuje zrušení žízně – a to ani v přeneseném smyslu, tedy žízně po naplnění, po štěstí … – ale slibuje zdroj, který bude trvale přítomen. Je to obraz nevyčerpatelného zdroje, který živí všechny naše potřeby a touhy. Něco v nás, co ovšem není člověku vlastní, tedy nejde o nesmrtelnou duši. Je to sám Duch svatý!

→ Je to tedy Duch svatý, kterého Ježíš nabízí, kterého nám dává. Ten Ježíš, který byl odsouzen kolem poledne (Jan 19, 14) – tedy ve stejný čas, kdy proběhlo setkání u studny – který na kříži volá: „Žízním.“ (Jan 19, 28), z jehož probodeného boku vytryskla krev a voda. (Jan 19, 34) Tento Ježíš v tu chvíli, kdy umírá odevzdal ducha, jak čteme ve studijním překladu (Jan 19, 30). Ano, skrze svou smrt a vzkříšení nám Kristus dává Ducha sv. – pramen vody tryskající do života věčného.

→ Přestože vnímáme rozdíl mezi obrazy ponoření do vody, které se děje ve křtu a pitím vody, které zahání žízeň, tak první křesťané různé obrazy, které se vztahují k vodě spojovali. Apoštol Pavel klidně napíše: „… byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo. A všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1 Kor 12, 13) V římských katakombách najdeme vyobrazení rozhovoru se Samařankou jako symbolu křtu. V Janově evangeliu předchází rozhovoru se Samařankou informace, že Ježíš křtí více učedníků než Jan, respektive jeho učedníci. Od pradávna se toto evangelium čte v rámci přípravy katechumenů na křest.

→ Jde tu ovšem o Ježíšův způsob křtu, tedy o křest, který dává Ducha svatého. Jak píše Pavel Římanům: „… Boží láska je nám vylita do srdce skrze ducha svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5, 5) Je dobře vědět a připomínat si, že jsme opravdu dostali dar Ducha sv., ten pramen vody tryskající do života věčného. Nemusíme žíznit, pokud z tohoto pramene opravdu pijeme, pokud ho čistíme od všech našich nánosů pýchy, sobectví, nečistoty, závisti … Máme pramen, který může utišit žízeň lidí okolo nás – máme jim, co nabídnout!

→ Samařanka se nejprve tak trochu vysmívá Ježíši, že ani nemá vědro a jestli si myslí, že je větší než praotec Jakub. Kolik dětí se vysmívá dětem z věřících rodin pro jejich víru. Dětí, které u studní tohoto světa – tabletů, You Tube, sociálních sítí – hledají marně utišení své žízně. A vůbec netuší, že právě ty věřící děti, kterým se často vysmívají mají v sobě pramen vody tryskající do života věčného. Pramen, který i tu jejich žízeň může utišit.