Běda cestě, po níž nikdo nechodí a na níž není slyšet lidského hlasu! … Běda domu nebydlí-li v něm hospodář! Běda půdě, nemá-li rolníka, který by ji obdělával! Běda lodi nemá-li kormidelníka, neboť zmítána mořskými vlnami a bouří a ztroskotá! Běda duši nemá-li v sobě pravého kormidelníka Krista! … Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet ovoce Ducha! Neboť zpustne, zaroste trním a hložím, nepřinese plody a nakonec bude vypálena. Běda duši, nepřibývá-li v ní její Pán, Kristus! …

→ Toto jsou slova připisovaná sv. Makariovi, která každý rok čteme v breviáři, ale letos mě nějak nově zaujala. A přivedla mne k tomu, abych si znovu položil důležité otázky: Je v mém srdci, v mém životě, v mém jednání přítomen Ježíš? A opravdu je to Kristus, kdo je Hospodář v mém domě a Kormidelník na mé lodi? Není Ježíš u mě často jen na návštěvě a nepouštím ho jen do určitých místností a nemám pocit, že by měl také občas odejít?

→ „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila …“ Také Noe s velkou pravděpodobností jedl a pil, také byl ženatý, zplodil tři syny a ty oženil, ale na rozdíl od všech ostatních měl připravenou docela velkou loď. Tu loď si nepřipravil proto, že by byl vášnivý vodák nebo měl stavění obřích lodí jako svůj koníček, ale proto, že mu to Bůh řekl a udělal ji přesně podle Božích pokynů.

→ Víme, že advent není jen přípravou na Vánoce, že není jen připomínkou očekávání Kristova příchodu, který se odehrál kdysi dávno. Víme, že advent je zároveň připomínkou toho, že Ježíš jednou slavně přijde na konci světa a také, že jednou přijde na konci našeho života. Zároveň nám to připomíná, že Ježíš k nám přichází stále, každý den. Kolikrát jsem to už slyšel, kolikrát už jsem to sám říkal. Jenže možná především advent znamená to, že Ježíš už přišel, že je zkrátka tady, že na jeho příchod nemusíme čekat, ani si ho nemusíme jen připomínat. On je tu!

→ Advent je pro mě tedy stále víc jistota toho, že Mesiáš už přišel, že nemusím čekat nikoho dalšího a že nás neopustil, ale Ježíš je s námi po všechny dny až do konce světa. A že vlastně ta nejlepší příprava na Kristův příchod na konci světa je dovolit mu, aby byl se mnou stále, aby byl Hospodář v mém domě a jako Kormidelník řídil loď mého života. I když ještě meče nebyly zkuty v radlice, tak už teď mohu chodit v Hospodinově světle.

→ Rozdíl mezi tím, kdo je připravený na Kristův příchod a tím, kdo není, není až tolik v tom, co děláme, protože jak jsme slyšeli: Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku … Rozdíl je v tom, jak žijeme, jak nás vybízí apoštol Pavel: Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti.

→ Žijme v radosti z toho, že Ježíš je s námi. Myslím, že každý z nás má několik lidí, které opravdu rád vidí, těší se až se s tím či oním zase sejde. To, že můžeme být s Ježíšem, je daleko větší důvod k radosti než taková setkání. Nechme tedy ostatní ať s důvěrou čekají na Kristův příchod, ale buďme šťastní, že já už nemusím, já už ho vidím.