Slavíme neděli dobrého Pastýře. Modlíme se za kněžská povolání, tedy za dobré pastýře, kteří by měli za vzor Pána Ježíše. Připomínáme si, že Kristus sám je nakonec tím Dobrým Pastýřem na prvním místě. Jenže v tom dnešním evangeliu Pán Ježíš neříká: „Já jsem dobrý pastýř.“ To říká v 10. kapitole Janova evangelia až o trochu dál, a to dokonce opakovaně v 11. a 14. verši. Ale v tom dnešním úryvku říká: „Já jsem dveře …“ A to dokonce hned dvakrát! (v. 7 a v. 9)

→ My se dnes tady v Nymburce běžně s pastýři nepotkáváme a obrazu pastýře sice rozumíme, ale už ne tolik jako lidé v Kristově době. Ovšem, co jsou to dveře a k čemu slouží a jak se používají víme všichni. Obraz Ježíše jako dveří mně osobně přijde úžasný. Dveřmi se dá vcházet i vycházet, dveře znamenají ochranu, ale neznamenají nepřekonatelnou překážku. Dveře někam vedou, dveře umožňují jít dál.

→ Víte, pastýř se může celkem jednoduše stát tím nejdůležitějším. Jak snadno se kněz stane pastýřem v tom smyslu, že on je ten hlavní, on to řídí a všichni ostatní jsou jen ovce, které mají poslouchat. Všichni přece mají jít za ním, on je ten, který vše zná a ví a všechny moudře vede. Ti, kteří ho neposlouchají, ti, kteří mají námitky jsou jen hloupé ovce, které bídně zahynou. Dokonce i kněz, který se opravdu obětuje za své ovce, kterému na nich záleží, ale vede jen za sebou, a ne za Bohem se snadnou stane překážkou a přestane být dveřmi.

→ Ježíš by ale přece mohl být jen Pastýřem, Ježíš přece nemusí být dveřmi. Když Kristus přivádí lidi k sobě, tak na tom není nic špatného. Ano, Ježíš by nemusel být dveřmi, Kristus by skutečně mohl přivádět lidi jen k sobě, ale On to nedělá. Ježíš je dveřmi a vede nás do náručí Nebeského Otce. Ježíš neoslavuje sám sebe. Jeho oslavuje Nebeský Otec a On oslavuje Otce. (srov. Jan 8, 54) Bůh je Láska, a to se projevuje i vztahy v Trojici. Kristus nás přivádí k Bohu Otci.

→ To je úžasný příklad pro nás všechny. Možná se někdo necítí být povolaný k tomu, aby byl pastýřem, i když si myslím, že i to je úkol pro nás všechny, ale rozhodně jsme povoláni k tomu být dveřmi. Víme také, že dveřmi nemusí projít každý, dveře se také dají zavřít, zamknout nebo nějak zajistit. Ježíš říká, že je dveře k ovcím. Nebo možná správněji podle ekumenického překladu: „… já jsem dveře pro ovce.“ (Doslovně z řečtiny: dveře ovcí). Tedy pro vlky, lupiče a zloděje se zamknuté dveře stávají stěnou, ale pro ovce jsou místem kudy vede cesta.

→ Kéž jsme tedy ochranou před všemi, kdo chtějí ubližovat a lhát lidem nám svěřeným. Radujme se z toho, že Ježíš sám je naší ochranou, pevnými dveřmi, před vším zlem, které se na nás valí. Kristus je nepřekonatelnou stěnou a hrází proti všem útokům ďábla. Na druhou stranu pro nás ovce je Ježíš dveřmi, kterými není problém projít. Jen nás mírně přibrzdí, abychom si rozmysleli, zda opravdu jdeme správným směrem a zda vůbec máme jít dál.

→ Dávejme pozor na všechny pastýře, kteří nepřicházejí skrze dveře, kterými je Ježíš. Pouze ten, kdo je doopravdy ve spojení s Kristem, nám může pomoci. Ty, kdo organizují různé akce a naplňují pastorační plány bez Ježíše, bez modlitby, bez četby Písma, bez svátostí, bez společenství … tak jsou nakonec jen zloději a lupiči. Jsou to pastýři najatí za mzdu a na ovcích jim nezáleží.

→ V ten dnešní den chci zvlášť děkovat za dobrého pastýře Krista za jeho lásku k nám, za to že se stal dveřmi, kterými je možné vejít a být zachráněn. Být v bezpečí přede vším zlem, a přitom být opravdu svobodný: moci vcházet a vycházet a najít pastvu – tedy vše potřebné pro šťastný život. A děkuji Ježíši, že i já jsem pozván k tomu být dveřmi. Tedy nestát se pro lidi hradbou a překážkou na cestě k Bohu, ale naopak tím, kdo jim otevře cestu, kdo je chrání, ale kdo jim nebrání jít dál, protože dobře ví, že cílem nejsem já, ale náruč Nebeského Otce.