Prosím vás věříme tomu, že Bůh má rád svět? A co to pro nás znamená? Pro někoho nejsou věty o Boží lásce ke světu a k lidem nic jiného než prázdné fráze. Někoho taková prohlášení dokonce štvou, protože má pocit, že se málo mluví o tom, že je potřeba zachovávat přikázání, že máme mít k Bohu patřičnou úctu a že by se tedy nemělo moc mluvit o Boží lásce. Jakoby snad láska a úcta nepatřili k sobě, jako by naše odpověď na Boží lásku neměla být naše láska, ke které patří i zachovávat přikázání a snažit se naplňovat Boží vůli.

→ Ta úžasná věta z dnešního evangelia: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ – Je pro nás velkým povzbuzením. Bůh nás má rád! A nejedná se jen o nějaké citové rozpoložení, ale jde o lásku, která se projevuje konkrétním činem: Bůh nám dal svého jednorozeného Syna.

→ Zajímavé je, že se zde nenásleduje pokyn k podobné lásce, jako třeba po umytí nohou učedníkům při poslední večeři. To souvisí s tím, že zde je řeč o Boží lásce ke světu – tedy o Boží lásce ke všem a ke každému člověku. Svět v Janově evangeliu totiž není jen místem Bohu nepřátelským, ale také místem láskyplného Božího zájmu.

→ Ovšem jak je to vůbec možné, že Bůh je láska? Jediným logickým vysvětlením je to, že Bůh není jedna osoba, ale společenství osob a tím pádem mohou mezi jednotlivými osobami existovat od věčnosti vztahy lásky. Někteří mají pocit, že daleko logičtější je, že Bůh je jen jedna osoba, když je jen jeden. Jenže takový Bůh, který by měl rád jen sám sebe by nemohl být láska, takový Bůh by nakonec byl jen obchodník, který by člověka stvořil, aby z toho měl nějaký prospěch. Takového Boha bychom si museli získat, museli bychom ho nějak přemluvit, museli bychom pro něj něco udělat, museli bychom se před ním obhájit … Příznivci jednoho Boha, který je jen jedinou osobou, nemohou vést opravdový dialog, a přitom zůstat věrní svým zásadám. Pokud vedou dialog, tak buď klamou anebo se odchylují od svého náboženství.

→ Proto někteří řeknou, že se jim více líbí ta náboženství, kde je bohů vícero. Tam je sice dialog možný, ale někdy má člověk pocit, že může platit to i úplný opak. Chybí jednotící princip, počátek, který může být jen jeden. Tam, kde je více bohů, pak nakonec Bůh schází a člověk leckdy zůstává úplně sám ve svém snažení nebo nesnažení.

→ To, že věříme v jednoho Boha v Trojici, je sice něco, co překračuje náš rozum a co nikdy plně nepochopíme, ale je to nejlogičtější možnost, abychom mohli věřit v pravého Boha, který je láska. Tím, že od věčnosti existuje láska v Bohu mezi Otcem, Synem a Duchem sv., tak také tato láska mohla vést Boha k tomu, aby dal vznik andělům, vesmíru a lidem; a potom k tomu, aby lidi zachránil – spasil.

→ Slyšeli jsme ta krásná slova, že Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. V první řadě jde Bohu o naši záchranu! Nepopírám osobní soud na konci našeho života ani všeobecný poslední soud. Nebeská brána se totiž nedá nechat dokořán, protože to už by pak nebylo nebe. Lásku, dobro, svatost je třeba chránit, a proto existuje soud, ale soud v tom smyslu, jak o něm mluví Ježíš: „Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ A opravdově věřící není ten, kdo stále drmolí Pane, Pane, ale ten žije ve spojení s Bohem, s Dobrem, s Láskou a jedná podle toho.

→ Martin, zde bude za chvíli pokřtěn ve jménu Otce i Syny i Ducha sv. Bude jakoby začleněn do Trojice. I my jsme byli buď dávno či relativně nedávno začleněni skrze křest do Trojice. Do našeho srdce byla vylita láska Ducha sv., který nám byl dán. Jenže jaký má v našem životě Bůh prostor. Martine Kryštofe, přeji Ti, abych Bůh přebýval v celém Tvém domě. My jsme ho dost často zamkli na půdu, ta je přece nejvýše, a tak je vyhrazená Bohu – jinak je tam také dost krámů, takže tam ani Pán Bůh nepřekáží. Případně máme Boha v obýváku, aby nás reprezentoval, ale běda mu, kdyby chtěl do naší pracovny nebo do jídelny či do ložnice. Martine, přeji Tobě i nám všem, aby Bůh mohl být v celém našem domě.