Tak co myslíte neměli bychom nové nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové navrhnout, aby zrušila nejen státní zastupitelství ale i soudy vůbec. Vždyť přece nikdo není bez hříchu, a tedy nikdo nemůže nikoho odsoudit. A Ježíš to říká naprosto jasně: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“

→ Není už na čase skoncovat se vším tím dědictvím učitelů Zákona a farizeů. Nejsou soudy tak často nespravedlivé a nekončí stále více soudců mezi odsouzenými. Anebo snad soudy ponecháme těm, kdo nejsou schopni si vlastní selhání a hříchy přiznat. Dovolíme, aby soudili ti, kteří si myslí, že žádnou vinu nemají? Nebylo by to nakonec ještě daleko horší než zrušit soudy úplně?

→ Ne, takhle to Ježíš opravdu nemyslí. Ježíš svůj požadavek neklade jako obecnou zásadu. Ježíš není anarchista a nechce rozložit právní systém. Ježíš chápe, že určitá pravidla je třeba dodržovat. Zaplatí chrámovou daň, i když trochu zvláštním způsobem. Malomocným, které uzdravil, řekne, aby se ukázali kněžím, aby naplnil požadavek Mojžíšova zákona. V Horském kázání nepopírá požadavky Mojžíšova zákona, ale přináší jejich naplnění.

→ Když se podíváme na celý příběh, tak Ježíš se zdráhá vyjádřit, nechce do toho zasahovat, něco řekne až na dlouhé a vytrvalé naléhání. Zákoníkům a farizeům tu nejde o hledání spravedlnosti, ale jde jim o to najít obvinění proti Ježíšovi. Staví se do role bezhříšných, kteří mají nad tou ženou, ale i nad Ježíšem naprosto navrch. Snaží se zužitkovat trestní případ ve svůj vlastní prospěch. To je ten problém.

→ Ano, někdy se ocitáme v roli těch, kdo soudí. Měli bychom k této roli přistupovat vždy s pokorou těch, kdo ví, že jsou hříšníci. Víme, že i ty nejdokonalejší právní předpisy jsou nedokonalé, a i ten nejlepší rodič či pedagog ne vždy odhalí, kdo má pravdu a na čí straně je právo. Víme, že potřebujeme právní předpisy a zákony, aby zabraňovali svévoli, ale tam, kde soudí lidé, soudí vždy hříšníci. Na to je dobře nezapomínat.

→ Asi není úplnou náhodou, že tento úryvek chybí v nejstarších řeckých rukopisech a že rukopisy v nich je obsažen ho někdy zařazují na konec Janova nebo i Lukášova evangelia nebo na různá jiná místa. Biblisté nepochybují o tom, že tento úryvek byl součástí staré tradice, a tak je otázka proč nebyl zařazen do některého z evangelií už při sepisování. Možná právě proto, aby nebyl špatně pochopen. Ježíš se tu zastal konkrétní ženy v konkrétní situaci. Ježíš jednou větou odzbrojil zákoníky a farizeje, kteří hledali nějakou záminku proč ho odsoudit. Ježíš tu neodmítá soudnictví jako takové a už vůbec neschvaluje hřích.

→ Konec konců víme, že i naše právo přiznává, že president republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost. A tím samozřejmě nechceme říct, že by dané jednání bylo obecně správné, ale žádný zákon není schopen posoudit všechny jednotlivé situace. Prezidentská milost je pak určena těm jednotlivcům, kteří si to zaslouží a prokázali svou schopnost změnit své chování a žít v souladu se zákonem. Odpuštění, které dává Ježíš cizoložné ženě, je ovšem ještě něco víc.

→ Existuje mnoho teorií o tom, co Ježíš psal. Psal tam hříchy těch, kdo stáli kolem, jak je doloženo v tradici u sv. Jeronýma? Psal tam jména těch, kdo stáli kolem v narážce na Jeremiášův text: „Všichni, kdo tě opustí Hospodine, budou zahanbeni, odpadlíci budou zapsáni v zemi.“ Nebo tam psal něco úplně jiného? Nevíme, ale víme, že psal prstem na zem. A to odkazuje na Zákon z hory Sinaj, kde Hospodin dal Mojžíšovi dvě kamenné desky psané Božím prstem, na nichž byla všechna slova, která k vám Hospodin mluvil na hoře. (Dt 9,10)

→ Ježíš už tímto gestem ukazuje, že autorem zákona není Mojžíš, ale Bůh. Bohu patří soud a Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi. Nejsou to zákoníci, kdo mají právo soudit Ježíše, ale Ježíš je soudce, který odsoudil zákoníky, kteří potupně odcházejí a cizoložnici dal milost, a to ve smyslu právním – nebyla ukamenována – i teologickém – dostalo se jí Boží přízně a přátelství. Odpuštění hříchů, a především obrovská láska Pána Ježíše ke každému z nás, je tím důvodem nechat se vést Božími přikázáními a už nehřešit. Vždyť nám nebylo odpuštěno proto, že jsme si to zasloužili …