Už řadu let slavíme 4. neděli velikonoční neděli Dobrého pastýře a v týdnu před tím se modlíme za povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Dříve se tento týden docela běžně označoval: „Týden modliteb za povolání“. Stále více se ale ozývaly hlasy, že manželství je přece také povolání a že zde chceme pamatovat především na povolání ke kněžství a do řeholí, kongregací apod. Tak se tu objevuje název: „Týden modliteb za duchovní povolání“. Mnozí se pak začali ptát, zda to má znamenat, že manželství je nějak méně duchovní povolání. Nejspíš z toho důvodu se dnes nejčastěji mluví o „Týdnu modliteb za povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu“. Manželství je ovšem svým způsobem také zasvěcený život, takže uvidíme, jak se tento týden bude jmenovat za pár let.

→ Na jedné straně rozumím snaze modlit se za specifická povolání, aby zde bylo dost kněží, řeholníků a řeholnic, lidí zasvěcených v nejrůznějších hnutích apod. Na druhou stranu si říkám, že by bylo dobře modlit se především za schopnost naslouchat Božímu hlasu pro všechny lidi, a zvláště pro mladé.

→ Pán Ježíš nám říká: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou.“ Jde tedy o to slyšet Kristův hlas a následovat ho. Lidé někdy naslouchají nejrůznějším hlasům a jdou tu za nejrůznějšími lži-mesiáši naší doby nebo se nechají unášet svými pudy a emocemi. Naslouchají tomu, co je jim příjemné. Pak se ale také najdou Ti, kteří touží po pravdě a kteří se ptají, co má smysl a význam. A tu a tam se najde někdo, kdo se ptá: „A k čemu mne volá Bůh?“

→ Letos neděli dobrého pastýře slavíme společně se svátkem matek a také na dnešní den připadá památka P. Marie prostřednice všech milostí. Může nám to připomenout, že jednotlivá povolání není možné od sebe tak úplně oddělit. Svátek matek a neděle Dobrého Pastýře nám připomíná, že dobré matky a dobří kněží, tak nějak patří k sobě. V osobě P. Marie se pak spojuje postava ženy žijící zasvěceným způsobem života a zároveň manželky a matky, která žije v rodině.

→ Ano Kristus nás vybízí: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lk 10,2) Jistě je dobře prosit za kněžská povolání. Stejně je ale dobře prosit za povolání k manželství a za rodiny, které skutečně budou domácími církvemi. Bez kvalitních křesťanských rodin tu nebudeme mít dobré kněze. Je sice pravda, že povolání ke kněžství leckdy pocítí i konvertité. Tedy lidé, kteří nevyrostli ve věřící rodině, ale přesto i pro tyto lidi, byla ve většině případů nějaká křesťanská rodina velmi důležitá.

→ Někdy jsme v církvi příliš rozlišovali mezi řeholními kněžími, světskými kněžími, řeholními bratry, řeholnicemi, zasvěcenými pannami, vdovami, lidmi žijícími v manželství. Hovořili jsme o různých stupních dokonalosti a jedni se tvářili jako něco víc, protože dokonaleji následují Ježíše Krista. Jako bychom zapomněli, že není podstatné, jakým způsobem, ale zda opravdu jdeme za Ježíšem. To bychom se pak mohli ptát, zda byla P. Maria více jako Panna než matka a manželka. To by přece nedávalo smysl. Je jen jedna P. Maria, Matka Boží, a všichni se k ní můžeme hlásit, protože je to panna a zasvěcená žena, je to máma a žena žijící v manželství, je to vdova a je to matka jediného Velekněze Nového zákona, tedy i matka všech jeho kněží.

→ Určitě je dobře modlit se za povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu, protože je to krásné povolání a je dobře, aby to mnozí lidé poznali. Stejně tak to může být někdy hrůza a děs. Také manželství je zajisté stejně krásné povolání, ale jsou manželství, která se promění v nesnesitelné utrpení. To nejdůležitější je totiž následovat Krista a slyšet jeho hlas, který slibuje: Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo.“