Všechny ty války ve světě, všechny nemoci, všechno bezpráví a zlovůle mocných to je skutečné. To je ta realita, která nás obklopuje. To je skutečné, to je skutečné stejně jako Kristův kříž. Vtělený Bůh přišel na tento svět – do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali a udělali s ním to, co chtěli. Pilát to myslel snad dobře, jeho žena ještě lépe, ale dopadlo to jako vždycky. A promiňte, ale odvalený kámen, pruhy plátna a rouška složená zvlášť na jiném místě, mě nepřesvědčí. „Bůh je mrtev. Bůh zůstává mrtev. A my jsme ho zabili.“ Jak řekl Friedrich Nietzsche

→ Jenže ten dnešní úryvek z Janova evangelia není tou jedinou zprávou o vzkříšení Ježíše. Pokud by to tak bylo, tak by vůbec nebyl důvod evangelia psát. Pro učedníky bylo Kristovo vzkříšení stejně reálné jako jeho kříž. To nebylo dáno tím, že by si mysleli, že něco takového je normální. Židovská víra sice znala vzkříšení mrtvých na konci věků, ale to byl nový život do nového světa. Ovšem zmrtvýchvstání do toho, co je definitivní a jiné, uprostřed starého světa, bylo mimo i jejich chápání a pro ně zcela nepřijatelné. Museli být přemoženi silou skutečnosti. Ježíš je úplně jiný, žádný oživlý zesnulý, a přitom je to On, je plně sám sebou.

→ Ježíšovo vzkříšení je skutečnější než moc různých diktátorů, tyranů a bláznivých prezidentů či premiérů. Jejich moc může zítra skončit, ale Kristus zmrtvýchvstalý nepřestane doprovázet svůj lid. Ježíšovo vzkříšení je z hlediska dějin nepatrné semínko, ale přesto právě toto semínko je začátkem velkého Božího díla. Je to semínko několika svědků, kteří sami nebyli schopně plně pochopit, tak převratnou událost. Událost tak reálnou, a tak prokázanou, že zmizela jakákoli pochybnost a těchto pár svědků předstupovalo před celý svět s jasným poselstvím: „Kristus vstal z mrtvých – skutečně vstal.“

→ Pan biskup Škarvada říkával, že od té doby, co Pán Ježíš vstal z mrtvých nemůže nakonec nic dopadnout jinak než dobře. A je to tak! To je to radostné poselství Velikonoc: Dobro je stejně reálné jako zlo a dobro zvítězilo. Nenechme si od ďábla namluvit, že dobro není skutečné. Nenechme si namluvit, že zlo je silnější.

→ Jistě, jsou chvíle, kdy prožíváme i my svůj Velký pátek. Jsou Velké pátky světa okolo nás a jeden z nich prožívá svět i dnes a optimista s pesimistou se shodnou, že může být hůř. Věříme ale, že Kristovo vzkříšení promlouvá i do naší doby, že Ježíš zmrtvýchvstalý má poslední slovo. Je to On, kdo je Pán všech věků a vládne dějinám.

→ První, kdo uvěří v Kristovo vzkříšení je v Janově evangeliu Jan. I když do hrobu první vstoupí Petr, tak jako první uvěří ten učedník, jehož jméno je Bohem milovaný a Boha milující – tedy Jan. První uvěří ten, kdo má hluboký vztah lásky k Ježíši, a tak Jan spolu s Pannou Marií se stávají těmi prvními, kdo neviděli a přesto uvěřili.

→ Děkuji všem, kdo ukazují rozumovými argumenty, že Kristovo zmrtvýchvstání je nejrozumnějších vysvětlení historických událostí a proměny učedníků Ježíše z Nazareta. Poznání rozumu je velice silný argument. Děkuji všem, kdo svědčí o hlubokých citech, o svých emocích, kdy jasně zakusili, že Ježíš zmrtvýchvstalý a živý je s nimi. Proti této zkušenosti se nedá nic namítat. Přesto je pro mě rozhodující ten učedník, kterého Ježíš miloval a jeho rozhodnutí – jeho vůle – jeho volba podložená rozumem i city – viděl a uvěřil. „Kristus vstal z mrtvých!“ – „Vpravdě vstal z mrtvých!“