Biblická čtení najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/03_00.htm

Premiér vyzývá občany, aby přestali horečně nakupovat. Uvidíme, jak tato výzva zabere, ale je jasné, že ve stavu nouze má člověk obavu, aby si zajistil základní potraviny, léky a vše nezbytné. Jenom si říkám, proč se nekonal nával před kostelními dveřmi nebo před farou a lidé se nedožadovali svátostí dříve, než to bude znemožněno. Pohled pesimisty by mohl být takový, že je málo věřících a i ti, kteří do kostela chodí, nepovažují mši sv. a sv. přijímání za něco až tak důležitého.

→ Já věřím, že pravda je jiná. Lidé vědí anebo alespoň podvědomě tuší, že Bůh je nikdy neopustí, že Hospodin je stále s nimi a že Boží pomoc není odkázána na svátosti. Stejnou pomoc a posilu, kterou nám Bůh dává skrze svátosti nám může dát i jinak a také to tak někdy dělá. Jistě, pokud víme, jaké obrovské dary nám Bůh dává skrze svátosti, máme možnost tyto svátosti přijímat a vědomě je odmítáme, tak proč by nám Bůh svou pomoc dával jinak, když jsme jasně naznačili, že o jeho pomoc nestojíme. Ovšem v situaci, kdy není možnost veřejných bohoslužeb a kdy není vždy možné domluvit si individuální sv. přijímání, tak věříme, že platí ono lidové rčení: Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší.

→ Nemocí COVID-19 trpí v naší zemi zatím jen něco mezi 100 – 200 lidmi, ale nejistotou co bude dál trpíme všichni. Zažíváme něco, co jsme ještě neprožili, hledáme jistoty, které zůstaly. Přestože většina z nás má v současné době ve spíži o něco více těstovin než obvykle a trochu plnější mrazáky, tak si uvědomujeme, že až to sníme, tak zase budeme mít hlad. Podobně jako Ježíš říká samařské ženě: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit.“ Uvědomujeme si, že žádná voda, žádné jídlo, a dokonce, jak jsme četli ani pět mužů nebo pět žen neutiší naši duchovní žízeň. Jen jediný nám může pravdivě říct: „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, …“ Pouze Kristus může utišit naši nejhlubší žízeň po lásce, bezpečí, přijetí, radosti, štěstí, …

→ Přišla hodina, kdy nemůžeme být na nedělní mši sv. ani v Nymburce ani v Sadské ani ve Všejanech, kdy se nescházíme ani v katolických ani v evangelických ani v husitských kostelích ani někde jinde, ale opravdoví Boží ctitelé dál mohou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Není úplně to nejpodstatnější, kde jsem fyzicky, ale kéž jsme svým duchem v Boží blízkosti a kéž pravdivě uctíváme Boha. Co to konkrétně znamená? Mít někoho v úctě znamená naslouchat mu, brát ho vážně, vážit si toho, co mi říká a jednat podle toho. Zkusme doopravdy uctívat Boha, berme vážně Boží slovo a snažme se podle něj žít.

→ Je možné zakázat setkávání, podávání rukou, návštěvy atd. (A dobře vím, že tato opatření jsou velmi důležitá.) Nikdo nám ovšem nezakazuje lásku k Bohu a k lidem. Jak nám krásně napsal apoštol Pavel: Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. (1 Kor 13, 4-8a) A já bych ještě doplnil, že láska je vynalézavá a vždy si najde cestu.

→ Možná právě teď je ten správný čas zavolat někomu s kým už jsem dlouho nemluvil. Poslat e-mail člověku, se kterým jsme se nepohodli. Lidé se stávají vnímavější, lecos přehodnocují, protože ono doopravdy jde o život. Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“ (2 Kor 6,2) ke smíření, k obnovení vztahů, k ujištění se o vzájemné lásce, o přátelství, o tom, že si toho druhého vážíme a že nám na něm záleží.

→ Napijme se vody, kterou nám nabízí Ježíš, čerpejme od něj, čtěme v těchto dnech více z bible, zvláště evangelia. Uctívejme Otce v duchu a v pravdě, tedy berme Boží slovo vážně a jednejme podle něj. Otevřme se Lásce Ducha sv. a proměňme současnou Kalvárii v nové vzkříšení!