Slavnost posvěcení kostela (Jaroslav Krajl)

Na akci pro mládež na Králíkách pod názvem Taxiway jsme jeden večer měli modlitbu ve skupinkách, kde jsme se vždy přimlouvali za jednoho z naší skupinky. Při modlitbě za jednu dívku – říkejme jí třeba Jana – i když se jmenovala jinak – mě napadlo: „Jestli Jana nepřijde do nebe, tak já tam nechci. Jistě má svoje chyby a třeba i hříchy, ale jestli nepřijde do nebe, tak já do nebe nechci.“ Nejdřív mě to skoro zaskočilo, a řekl jsem si, jaká rouhavá myšlenka mne to napadla, ale pak jsem si uvědomil, že to je ve skutečnosti dobrá myšlenka.

→ Ježíš si totiž řekl skoro to samé: „Jestli Jana nepřijde do nebe, tak já tu být nechci.“ Ba dokonce si řekl: „Jestli Jarda (zvaný Zdar a síla) nepřijde do nebe, tak já tu být nechci, jestli Jiří nepřijde do nebe, tak já tu být nechci, jestli …“ – a každý si můžeme doplnit své jméno. A proto pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Sestoupil z nebe za námi, tam kde jsme do našich bolestí a problémů, do našich starostí a chyb, do našich hříchů, do naší smrti, aby nám otevřel přístup do nebe, aby se stal dveřmi, aby nás mohl ujistit: „Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10,9)

→ Ježíšův kříž se stal mostem mezi nebem a zemí, ale Kristus nám také na zemi zanechal kus nebe. Již Jeruzalémský chrám byl předobrazem toho kusu nebe na zemi. Slyšeli jsme zde to Ezechielovo proroctví z doby, kdy během Babylonského zajetí byl Jeruzalémský chrám v troskách, že Hospodinova velebnost vešla do chrámu… a hle – chrám byl plný Hospodinovy velebnosti. Ano, chrám se pak obnovil a jistě mnozí tam zakoušeli Boží blízkost, ale pak přišel někdo větší než chrám.

→ Přichází Ježíš, který vysvětluje, že přichází hodina, kdy pomine smysl Jeruzalémského chrámu – ba dokonce ta hodina už je tady, protože přišel Ježíš – a opravdoví Boží ctitelé mají Otce uctívat v duchu a v pravdě. Bůh sám je mezi námi, a tak předobraz ztrácí svůj význam. A co je tedy tím kusem nebe na zemi, které zde nechal Ježíš? Je to Eucharistie – Nejsvětější svátost – mše sv., kterou slavíme.

→ Je to společenství církve, kde se tato mše sv. slaví. Viditelným znamením společenství církve, domem budovaným ke slavení mše sv. je pak každý kostel. Radujeme se z toho, že v našem městě máme kostel – slavíme posvěcení kostela – posvícení, ale uvědomujeme si, že důležitější než tyto kameny, jsou lidé okolo nás, je toto společenství křesťanů, kteří se zde schází. A důležitější než celé toto společenství je ten, který stojí uprostřed nás – náš Pán Ježíš Kristus.

→ Pro lidi, kteří Krista neznají nebo ho hledají to někdy může být obráceně. Napřed je zaujme ten kostel. Kostely byly budovány s tím, aby připomínali lidem nebe, a i dnešní člověk to v kostele mnohdy zahlédne a někdy i pocítí. Pokud se ale setká jen s kostelem, tak to jeho život obvykle příliš nezmění. Ovšem někdy se díky kostelu setká s křesťany a v ideálním případě s opravdovým společenstvím křesťanů – se společenstvím církve. Tady bych chtěl moc poděkovat všem, kdo v těchto dnech nejen hlídají náš kostel, ale dávají příchozím zakusit přijetí a kus společenství. Protože díky společenství křesťanů je možné se setkat s Kristem, který je uprostřed těch, kdo se shromažďují v jeho jménu. V katolických kostelech se pak setká i s Ježíšem podstatně přítomným v Eucharistii – při slavení mše sv. nebo ve svatostánku či při adoraci.

→ Někdy máme pocit, že to nejdůležitější pro slavení mše sv. je ten kostel – jak je veliký, v jakém je stavu, komu patří apod. Jenže tím rozhodujícím, zda se v daném kostele bude slavit mše sv. a jak často, je právě to společenství křesťanů. V místech, kde budou opravdu živá společenství křesťanů nebudou chybět bohoslužby.

→ Přál bych si, aby každý, kdo vejde do našeho kostela zaslechl Kristův hlas: „Pokud Ty nebudeš v nebi, tak já tu být nechci a jdu znovu na zem a nechám se znovu popravit.“ Může to často zaslechnout, ale jen skrze nás, skrze náš pohled, skrze naše slova, gesta … Marie, Jane, Emmo,… mně na Tobě, který jsi dnes přišel poprvé opravdu záleží, jsem za Tebe s Boží pomocí připraven dát i život, protože Bohu na Tobě záleží, protože v jeho očích jsi tak drahý, vzácný, protože sám Bůh si tě zamiloval. (srov. Iz 43,4)