Zaslechl jsem před týdnem jeden zvláštní rozhovor, kde mimo jiné zaznělo: „Já na Boha nevěřím, protože kdyby byl Bůh, tak proč by se dělo všechno to zlo, ale Ježíšek se narodil, to jo.“ Mě k tomu napadá jedna otázka, ale kdyby Bůh neexistoval, kde by se vzalo všechno to dobro? Jak to, že se během několika dnů po povodních vybralo přes 230 milionů korun? Jak je možné, že se najdou lidé, kteří uklidí a nazdobí kostel a nic za to nechtějí? Jak je to možné že teď o Vánocích se k sobě chovají hezky i lidé, do kterých bychom to nikdy neřekli?

→ Jan Neruda kdysi řekl: „Kdybych měl zrušit všechny svátky v roce, Vánoce bych tam nechal. Protože svět, který slaví Vánoce, zapomíná na sobectví, myslí na radost druhých, projeví své nejlepší stránky…“ Čím to je, že o Vánocích se přeci jen k sobě chováme trochu jinak, vnímáme, že určité věci by se o Vánocích dělat neměli. Dokonce nám záleží na radosti druhých! Ptáme se, který dárek by udělal tomu nebo onomu člověku největší radost. A s postupujícím věkem je pro nás důležitější radost, kterou jsme udělali druhým než dárky, které jsme dostali. Jak je tohle všechno možné?!
→ Je to možné, protože v městě Davidově se nám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. A my křesťané věříme, že tento malý Ježíšek, to novorozeně v jeslích je zároveň pravý Bůh. Ano ten nekonečný, všemohoucí Bůh, nehybný hybatel a prvotní příčina všeho, ten, který je a má svou existenci sám od sebe. Ten, který od věčnosti žije šťastně ve společenství osob Otce, Syna a Ducha sv. Ten, který už nemůže být šťastnější a ke své radosti fakt nikoho nepotřebuje, přichází k nám lidem. Bůh Syn se spojuje s naším lidstvím v osobě Ježíše Krista a jediným důvodem je čistá a nezištná láska. Nezištná i z toho prostého důvodu, že Bůh vše má, nic mu neschází a není možné mu nic přidat.

→ Bůh přichází na tento svět kvůli mně, protože mně má rád, protože mu na mně záleží a chce mé trvalé štěstí a věčnou radost. Dokonce, i kdyby na světě nebyl nikdo jiný a já jsem byl jediný obyvatel vesmíru, tak Bůh by přišel jen kvůli mně, tak mu na mně záleží, tak jsem pro něj důležitý. A tohle si může říct každý z nás – opravdu každý! Někdo si řekne: „Ale já asi ne, já jsem svůj život tak zvoral. Já jsme tak dobrý na to zmačkat a hodit do koše.“ Jenže právě kvůli tobě Bůh přišel – hlavně kvůli tobě, protože jsi v jeho očích vyvolený a vzácný, protože si tě zamiloval. (Iz 43, 4)

→ To neznamená, že by ze světa zmizelo zlo a zlí lidé. To neznamená, že by zmizelo zlo z našeho života. Bůh není nějaký čaroděj z pohádky, který mávne kouzelnou hůlkou a vše je růžové, sladké a bezbolestné. Bůh je skutečný, je skutečnější než všechno kolem nás a dobře ví, že nemůže smést z povrchu země všechny zlé lidi, protože možná bych mezi nimi byl v určitých etapách života i já. Bůh nás všechny má rád a hledá cesty, jak nás zachránit, dokud to jen jde, a ne nás zničit.

→ Bůh neřeší naše problémy tím, že všechny odstraní, ale že do toho jde s námi. On je opravdu Immanuel – Bůh s námi. Bůh nás neopouští v našich těžkostech, starostech, nemocích, smrti … Bůh nás neopouští ani tehdy, když my opouštíme jeho. A jako první se o narození Spasitele – Ježíše Krista – pravého Boha a pravého člověka – dozvědí pastýři. To nejsou ti uhlazení pastýři z našich betlémů, to jsou poloviční bezdomovci tehdejší doby, a právě jim je jako prvním adresována ta nejradostnější zpráva dějin: Bůh se na vás nevykašlal, přišel vás zachránit, záleží mu na vás, aleluja!

→ Bůh přichází do tohoto světa, kde jsou války, nenávist, zloba, nemoci, utrpení, smrt … Přichází, aby nás naučil, co to znamená mít rád, že vše není jen obchod: něco za něco. Přichází, aby s námi zůstával ve všem tom, co prožíváme, abychom už na nic nebyli sami. Přichází, protože nás má rád, protože se do nás zamiloval a nám nezbývá než volat spolu s anděly: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“