Když bylo v Británii těsně před hlasováním o vystoupení z Evropské unie, tak Mons. Tomáš Halík řekl, že pokud Británie vystoupí, tak už přestane být velká. Jsem rád, že neměl pravdu, Británie je stále velká, a to se ukázalo nejen při korunovaci Karla III., ale možná daleko více po nedávných volbách. Rishi Sunak, který prohrál nejen pogratuloval svému soupeři k vítězství, ale řekl v naprostém klidu a s úctou: „Dnes dojde k předání moci pokojným a spořádaným způsobem, s dobrou vůlí na všech stranách … Je toho hodně, z čeho se musíme poučit a nad čím se zamyslet, a beru na sebe odpovědnost za prohru… Je mi to líto …“ Vítěz Keir Starmer pak poděkoval Sunakovi a ocenil ho za výjimečné úsilí, obětavost a tvrdou práci při vedení země.

→ Vědomí, že stát v čele a podílet se na vedení země je služba, že je to určité poslání, že je to úkol svěřený Bohem, najdeme v Británii nejen v královské rodině, ale i mezi některými politiky. Nemusím na druhé házet všechnu špínu, nemusím oponenty pomlouvat, ba dokonce je mohu i pochválit, protože víc záleží na tom, jak já splním své poslání, co já udělám pro společné dobro než na tom, jak zkritizuji druhé.

→ Také prorok Amos měl od Boha své poslání. Prorok Amos je jeden ze dvanácti malých proroků. Tito proroci nejsou malí svým významem, ale máme od nich kratší spisy než od čtyř velkých proroků. Amos sice pocházel z Judska – tedy z Jižního království, ale svou prorockou službu vykonával v severním Izraeli. Amos není profesionální prorok – jako byl třeba prorok Nátan – Amos říká, že je jen pastýř a pěstitel smokvoní. Nicméně má úkol, službu, poslání od Boha.

→ Zatímco kněz Amajsjáh hájí své dobré bydlo ve svatyni v Betelu, tak Amos je Bohem poslaný prorok, který zkrátka nemůže jednat jinak. Amos se nemůže jen tak vrátit do Judska odkud pochází, protože si svůj úkol prorokovat v severním Izraeli nevybral sám, ale je poslán Bohem a chce naplnit toto své poslání. Káže proti svévolné zbožnosti, která se koná v královské svatyni v Betelu, a tak sám nechce jednat svévolně. Hospodin mu řekl: „Jdi a prorokuj …“ a on jen plní Boží přikázání.

→ Bůh posílá proroky, Ježíš posílá apoštoly, to víme, tomu věříme a to vyznáváme. Jenže Bůh posílá i nás – a my o tom sice mluvíme, ale moc tomu nevěříme a obvykle podle toho nežijeme. Svůj život často prožíváme tak, že to tak zkrátka je a že to tak být musí. Mnoho úkolů máme nalinkováno prací, péčí o své blízké a o náš majetek a pak jsou tu ty vzácné okamžiky, kdy si můžeme dělat co chceme a ty nám přece patří a také si potřebujeme odpočinout.

→ Bůh dobře ví, že si potřebujeme odpočinout a vtělený Boží Syn zvládl spát i uprostřed bouře. Jenže možná nemáme být do konce života už jen pastýři a pěstiteli smokvoní. Tedy možná po nás Bůh chce různé změny. Možná máme mít jinou práci, možná se máme přestěhovat, možná se máme zbavit něčeho, co nás zbytečně zatěžuje, možná máme chvíle odpočinku vyplnit něčím úplně jiným. Možná – a možná také máme pokračovat ve všem tom, co děláme a navenek nic neměnit, ale změnit postoj. Už to nebude naše práce, naše starost o rodinu, naše starost o dům, naše volné chvíle, ale přijetí Božího poslání.

→ Vzpomínám si, že když jsem končil svůj pobyt v mezinárodním centru bohoslovců v Grottaferratě u Říma, tak se mně zodpovědný za toto centrum zeptal, zda bych tam nechtěl bydlet a pracovat dál a přitom studovat v Římě. Já jsem mu hned odpověděl, že ne, ale pak jsem se nad celou věcí zamyslel, vložil to do Božích rukou, viděl to opravdu před Bohem a na závěr rozhovoru znovu řekl: „Ne.“ Jenže to druhé „ne“ bylo úplně jiné. Bylo v tom rozhodnutí odpovědět na Boží poslání a přijmou to, co po mně v tu chvíli chtěl Ježíš.

→ Pokud politici chtějí prosadit jen sami sebe a své názory, tak to vypadá tak, jak to můžeme sledovat u nás. Pokud svou práci vnímají jako službu a poslání od Boha tak to vypadá jako předání moci v Británii po posledních volbách. Pokud svůj život vnímáme jako něco, co je jen naše a s čím si přeci můžeme dělat, co chceme, tak se podobáme knězi Amasjáhovi z Betelu, a i naše služba Bohu je podle toho, jak to chceme my a co nám se líbí. Pokud vnímáme svůj život jako dar od Boha, jako poslání, tak najednou všechno, co děláme má ještě hlubší smysl a my zakoušíme, že Bůh si nás vyvolil ještě před stvořením světa…, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.