Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/01advent/04_00.htm

Kázání:

Snad nikdy jsme druhým s takovou naléhavostí nepřáli zdraví jako v této době. Víme, že zdraví pro mnoho lidí bylo tou nejdůležitější hodnotou již dávno před covidem. Přát: „Hlavně to zdraví!“ je něco zcela běžného minimálně několik posledních desetiletí. V této době to jen lidé říkají o trochu důrazněji. Již staří Římané začínali své dopisy: „Si vales bene est ego valeo.“ – „Jsi-li zdráv je dobře, já jsem zdráv.“ A my máme slovo zdraví i ve slově pozdrav, podobně jako třeba Italové a některé další národy.

→ Jenže archanděl Gabriel určitě neřekl P. Marii: „Buď zdráva“, jak uvádí liturgický a ekumenický překlad bible. Řecký text Nového zákona uvádí jiné slovo: „Chaire“ – „Raduj se“. Přestože jde o běžný řecký pozdrav, tak daleko lépe vystihuje, co chce anděl říct. Je to výzva k mesiášské radosti a jejím důvodem je Boží blízkost. Je to radost z toho, že Pán je s tebou a že porodíš syna … Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.

→ Přesto, že Nový zákon je původně napsán v řečtině, tak anděl nejspíš nepozdravil P. Marii v řečtině, ale v její mateřštině – aramejštině – a nepřál jí ani zdraví ani radost, ale: „šalom“ – pokoj. Biblický význam slova pokoj je pak daleko širší a znamená: neporušenost, úplnost, stav souladu mezi člověkem a jeho okolím, tedy přírodou, lidmi, Bohem i jím samým. Pokoj znamená požehnání, odpočinek, slávu, bohatství, spásu, život, štěstí, radost ale i plné zdraví.

→ Pokoj je souhrnem všeho dobra, které plyne ze spravedlnosti. Kniha Zjevení prohlašuje pokoj za výsledek Ježíšovy oběti a pramenem pokoje je Ježíšova přítomnost. Apoštol Pavel dokonce říká, že Kristus je náš pokoj.

→ Pokoj není nějaký vnitřní klid a soustředěnost, kterou by si člověk mohl vycvičit. Nejedná se o netečnost či apatii, která je následkem mnoha životních ran. Pokoj není klídek flegmatika ani pohoda, o kterou by se postaral nějaký člověk. Pokoj je darem Božím. V prvním čtení jsme slyšeli o Davidovi: Hospodin mu popřál pokoj a dále Hospodinův slib popřeji mu pokoj. Pán Ježíš říká apoštolům: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. (Jan 14,27)

→ Maria přijala Boží plán se vším všudy a řekla archandělu Gabrielovi své amen – Kéž se mi stane. Znamenalo to jít do velkého rizika a strašlivé nejistoty: Co na to Josef? Jak to vezmou rodiče? Jak to zvládnu já? Přesto Maria spolu s Božím plánem přijala i pokoj, který může dát jen Bůh. Maria nejedná jako nervózní hysterka, ale jako bychom i ze stránek bible cítili vyzařovat pokoj v jejím srdci.

→ Neběží ani za Josefem ani za rodiči, aby jim to vše pověděla, vysvětlila a obhájila se, ale jde pomoci Alžbětě. Když právě narozeného Ježíše ukládá do jeslí, tak si neztěžuje. Ve chvíli, kdy ji Simeon předpovídá, že i její vlastní duši pronikne meč, tak mlčí. Emigraci do Egypta nechává na Josefovi a opět neřekne jediné slovo. Potom, co dvanáctiletého Ježíše tři dny hledá, tak řekne jen: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ (Lk 2,48) A Ježíšovu reakci už nekomentuje, ale jen uchovává ve svém srdci. Poslední Mariina věta v bibli je: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2,5) Když se nedá odradit Ježíšovým zdánlivým odmítnutím, ale odpovídá zcela pokojně. Úžasný pokoj vyjadřuje i na Kalvárii svým výmluvným mlčením.

→ Přeji nám všem, abychom přijali Boží plán a spolu s ním i pokoj, který dává Bůh a který svět nemůže ani dát ani vzít. Pokoj, o kterém zpívali andělé nad Betlémem. Pokoj, který uprostřed zmatků tohoto světa dává jistotu, že Pán je s námi a že i my jsme nalezli milost u Boha.