„Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ To jsou slova, která Pán Ježíš říká apoštolům a která dnes opakuje i nám. Možná vás napadne, že to je sice pěkná útěcha, ale naše doba je tak nejistá, že se člověk právem obává, co bude dál. Zažíváme inflaci, která už 30 let nebyla, válku na Ukrajině, sankce s ní spojené, které ohrožují dlouholeté toky surovin, lodě s obilím zablokované v Černém moři atd. A k tomu všemu ještě naši prohráli v hokeji s Rakouskem.

→ Jenže Ježíšova slova: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ – nezaznívají někde v Kafarnau mezi jedním a druhým zázrakem. Zaznívají při poslední večeři, kdy Ježíše čeká pocení krví, bičování, korunování trním, křížová cesta, hrůza opuštěnosti na kříži a smrt mezi zločinci. Ježíšova slova nejsou nějaká laciná útěcha povrchního kamaráda, který neví, co by řekl. Není to jen jeden z mnoha dalších nesplnitelných volebních slibů. Je to jistota toho, který je Pán pánů a Král králů. Jistota toho, že konečné vítězství patří Bohu.

→ Ve chvíli, kdy se Ježíš chystá, aby svou smrtí a svým vzkříšením zachránil svět, tak se tváří jako by nebyl vůbec důležitý. Odchází k Otci, o kterém říká, že je větší než On. Slibuje Přímluvce, Ducha Svatého, kterého Otec pošle… a který apoštoly naučí všemu a připomene všechno ostatní… Člověk skoro rozumí všem těm heretikům, kteří popírali Ježíšovo Božství a dělali z něj prvního z andělů. Jenže Ježíš je opravdu pravý Bůh: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, jedné podstaty s Otcem…

→ To, že Ježíš zapomíná na sebe a ukazuje velikost Otce a důležitost Ducha sv., nám přibližuje lásku, která je v Nejsvětější Trojici. Ježíš se bude sám za chvíli třást strachem v Getsemanské zahradě, ale apoštolům dává svůj pokoj a povzbuzuje je: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Ježíš, který nemyslí na sebe, ale myslí na Otce, na Ducha sv., na apoštoly, na všechny ty, kteří skrze jejich slovo uvěří, na záchranu celého světa, je Cestou, která vede od strachu k lásce.

→ Tam, kde se člověk uzavírá do sebe, kde myslí jen na sebe a maximálně ještě na pár svých nejbližších, tam logicky přichází strach. Dnešní doba s sebou nese mnoho nejistot a počet lidí, kteří jsou hmotně zajištěni se velmi zmenšuje. Ovšem ani ti žádnou velkou jistotu nemají a covid nám jen připomenul, jak křehký je život člověka. Pokud jsem se já sám pasoval do role boha, který má vše zařídit a všechno zajistit, tak těžko mohu zakusit pokoj. Děsím se toho, co přijde a chvěji se, co zase přinese zítřejší den.

→ „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Nám říká Ježíš, který nás zve: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ (Mt 6, 33) Ano – tam, kde vycházím ze sebe, kde nemyslím jen na sebe, kde hledám Boha a Boží vůli, tam, kde myslím na druhé lidi a zabývám se tím, jak jim pomoci – tam je Boží království a jeho spravedlnost. Tam přichází Kristův pokoj.

→ To ovšem vůbec nemusí znamenat, že zmizí všechny naše problémy, že budeme v pohodě a bez starostí. Naopak kniha Zjevení apoštola Jana nám připomíná, že křesťané budou stále různými způsoby pronásledováni. Jenže také nám zvěstuje konečné vítězství dobra, a dnešní čtení o nebeském Jeruzalému nás ujišťuje, že jednou v nebi Bůh prostoupí všechno. Nebude už potřeba chrám, protože se všechno stane součástí chrámu. A něco z toho můžeme zažívat už teď. Bůh chce pronikat celý náš život, jak nás vybízí apoštol Pavel: „Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě.“ (1 Kor 10, 31)

→ Viděl jsem malé děti, které byly ve velkém nebezpečí, ale byly úplně v klidu, protože máma a táta byli s nimi. Viděl jsem malé děti, kterým vůbec nic nehrozilo, ale brečely neskutečným způsobem, protože máma zrovna odešla pryč. Doby jsou různé, ale není až tak podstatné, jaká je doba. Nejdůležitější je, zda chceme být v Boží blízkosti, zda hledáme Boží království a jeho spravedlnost. Nechci zlehčovat oprávněné obavy lidí i Ježíš se potil krví. Jenže dokázal také říct: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ a „Otče do tvých rukou…“ a dnes nás povzbuzuje: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“